O prasátku, které vodilo

Jednoho dne, a bylo to shodou okolností 8. května, prasátko vstalo velmi brzo, nasypalo si do korýtka nějaké extrudované obiloviny, trochu se v tom povrtalo a pak, rovněž velmi časně, vyrazilo ze svého domovského chlívku, aby bylo včas u Prašné brány.

Tam se totiž rozdávali balonky a vesty pro vodiče pražského maratonu.

Prasátko vyfasovalo krásný červený balónek. Červenou má na rozdíl od svého kamaráda býka moc rádo. A taky se mu líbilo, že je na balonku krásné, kulaté číslo 4:00. Vesele si pochrochtávalo.

Padl startovní výstřel. Snad ještě tišší než výstřel z pneumatické jateční pistole. Do hloubi Celetné ulice, kde prasátko postávalo v davu běžců s mnoha čerstvě nabytými přáteli, nebylo slyšet nic.

Po šestiminutové tlačenici jako prase se prasátku podařilo propasírovat startem. Spřátelený běžec hbitě čmárá fixkou na jeho záda zpoždění oproti reálnému času.

Sluníčko svítilo a prasátko se potilo jak sviňa. Mělo totiž vlastně dvě trička. Jedno to svoje z chlívku, druhé to vestičkoidní, svítivě oranžové s časovým údajem.

Nic si z toho ale nedělalo a připraveným potítkem na pravém předním kopýtku stíralo kapky potu z rypáku, slechů i vidů. Jen na občerstvovacích zastávkách si prasátko občas zdrceně postěžovalo spoluběžcům a zároveň spolupičům: "Sakra, zas mi to nateklo do rypáku!"

Pod Nuselským mostem si při pohledu na hosty restauračního zařízení postávající na přilehlém chodníku s orosenými půllitry v rukou postěžovalo: "Hrom do chlívku, já mám žízeň jako prase!"

Prasátko nejvíc bavili fandiči. Pravda, nebyly jich davy a zdálo se, že je jich oproti jiným ročníkům PIM i poněkud méně. Prasátko ale mělo radost z každého zamávání či povzbudivého výkřiku.

Matky s předškolními dítky pronášely obdivné: "Prasátko, do toho!" Byl-li zjevenému obrazu přítomen i otec rodiny, doplnil chlapáckým hlasem také: "Sviněéé, makéééj!"

Někdy byl dokonce zapředen i přátelský rozhovor s návštěvníky z jiných zemí. A tak vzduchem znělo i cizokrajné "Oink, oink!", "Queek, queek!" nebo "Quick, quick!"

Paní učitelka ve školním chlívku měla pravdu. Kolik chrochtů znáš, tolikrát jsi prasetem!

Raně odpolední slunce začalo hrozit přepálením slaniny, a tak prasátko začalo nemyslet na nic jiného než na cíl. Finiš závodu se sice ležérně a líně, ale přeci jen, blížil.

Svůj vodičský cíl snad prasátko také splnilo. Běžci, které ve svém stádu mělo první polovinu závodu, se začali zhusta vzdalovat směrem vpřed a tato skutečnost plnila duši prasátka radostí a uspokojením.

Postupně se nabalila nová parta po dechu lapajících běžců a běžkyň. Jedné slečně ze Slovenska se podařilo několik set metrů před cílem jinak už značně uřícené prasátko opravdu rozesmát. "Ty, nevieš, ako je to vlastne dlhé?!"

"Čtyřicet dva kilometrů a sto devadesát pět metrů k tomu," zachrochtalo prasátko z posledních sil. Ale to už vlastně byli v cíli. Tak ta byla o tom, kterak prasátko vodilo. Dobrou noc…