Podzimní výlet za Pískem

Ráno strčíme na píseckém nádraží kolo do vlaku a necháme se dovézt do Čimelic.

Tato obec leží na trati do Březnice severně od Písku.

Odpočinek pro hrdlořezy

Po mostě přes rybník jedeme do Vrábska, odbočíme na most přes Skalici a od něho se podél řeky přes Podelhotu dostaneme do Varvažova (7 km). Trasa zatím vedla mezi poli.

Fádní cesta se ve Varvažově na pár metrech stane velmi zajímavou. Jako úderem pěstí nás najednou srazí do kolen jihočeská krása. Rybník, náves, kostel, selské baroko.

"Traduje se, že naše obec byla odpočinkovým místem pro maltézské rytíře, kteří se vraceli z bojů o Svatou zemi," říká starostka Eva Hospasková. Nahrává ji k tomu skutečnost, že Varvažov byl osm set let majetkem Řádu maltézských rytířů a jeho centrem je dosud maltézská komenda.

Fotogenická vesnice

Vesnice, kde od vybudování nové silnice z Písku na Prahu chcípnul pes, si uvědomila, v čem je její síla. "Nemáme tu žádné sídliště, opravujeme fasády, jakoby se u nás zastavil čas," připomíná starostka.

Naprostou idylu ruší jenom dráty elektrického vedení na návsi. "Taky komenda je spíš Potěmkinova vesnice, protože schwarzenbergský majitel opravil střechu a omítku, ale uvnitř je prázdno."

Varvažov asi poznáte, ale nebudete vědět odkud. Poradíme vám. Natáčely se tu epizody postaršího filmu Plavecký mariáš a nově celý snímek Je třeba zabít Sekala.

Lesy není třeba sázet, dřevo roste samo

Jestli se nám bude chtít, sjedeme dolů ke Skalici a podíváme se na barokní most s gotickou minulostí. Když se nám bude chtít ještě víc, projedeme tři kilometry údolím zvaným Říčky. Je to nejkrásnější romantické místo daleko široko.

Pokračujeme přes Ostrovec do Vráže (15 km). To už jsme na značené cyklotrase číslo 1158. Projíždíme listnatými a smíšenými lesy. Podzimními barvami doslova září.

"Čížovsko-vrážské lesy byly už od středověku zásobárnou nejlepšího dříví," připomíná místní znalec Václav Kinský. "Lípy, buky i jedle tu přirozeně zmlazují, není třeba je sázet."

To věděli po staletí Lobkovicové i Lichtenštejnové. Těžili kvalitní kmeny a po vodě je na vorech dopravovali do Prahy. Mnoho z nich dodnes slouží na Pražském hradě. "Pozdější majitelé Schwarzenbergové navíc přidali do krajiny dubové aleje," dodává Václav Kinský.

Výhled na Písek a Temelín

Skrze lesy jedeme do starobylé obce Čížová (21 km). Její stáří nejméně tisíc let prozrazuje jen poloha na úbočí, kostel svatého Jakuba a vedle něj kaple svaté Markéty na kopci.

Je odtud daleký výhled na Písek a za ním se zvedá sloup páry nad chladícími věžemi jaderné elektrárny Temelín.

Hospodský, řezník a pekař

V obci jsou tři pamětihodnosti, které souvisí s jídlem. Vyhlášená hospoda u Štálichů nabízí klasickou jihočeskou kuchyni. Například takový řízek smažený na sádle už jen tak někde nedostanete.

Známé řeznictví U Součků je zásobárnou kvalitních uzenin a masa pro široké okolí. Pocestný si tu může dát na stojáka poctivé buřty, sekanou či tlačenku. Řeznictví inzeruje málo známé pivo Nektar, ale pije se tu populární Platan.

Nejznámější je nakonec pekařství ve Zlivicích. Dříve se tu zastavoval každý, kdo jel z Písku na Prahy nebo obráceně. Dnes, když hlavní silnice vede jinudy, si čerstvé vonící pečivo a především veleznámý zlivický chléb kupují především místní lidé.

Při cestě na kole se tady nezapomeňte zastavit. Vězte ovšem, že teplý bochník nemůžete sníst hned – teplé pečivo nadýmá.

Asfaltový výlet na trekovém kole

Z Čížové dorazíme do Písku. Celkem budeme mít v nohách 33 km. Jeli jsme stále po asfaltu. Vhodná jsou především trekkingová kola. Provoz na silničkách je zvláště o víkendu malý, ale za snížené podzimní viditelnosti jsou potřeba blikačky a reflexní proužky.