Přes Šumavu na kole za dva dny

První den v deset hodin dopoledne přijíždím do Českého Krumlova autobusem. Všude jsou turisté s fotoaparáty. Obnažuji se před nimi a převlékám do cyklistického.

Přes Boletice na Lipno

Jedu po hranici vojenského újezdu Boletice, kolem mne spousta cedulí se zákazem vstupu a tabulí o zmizelých vesnicích. Ty mne budou provázet celý výlet.

V Horní Plané přeplouvám Lipno přívozem. Se mnou jede spousta cyklistů, i když je všední den.

Schwarzenberský kanál

Po vylodění začíná stoupání ke Schwarzenberskému kanálu. Vypadá jako strouha. Kolem něj ovšem vede krásná cesta stále po rovině.

Chci se dostat k Plešnému jezeru, a proto odbočuji do kopce podél Koňského potoka. Nebyl to dobrý nápad. Nejkratší cesta je kamenitá a platí na ní zákaz vjezdu kol. Vede tři kilometry do strmého kopce. Kašlu na to, sem si radši někdy zajdu pěšky.

Vracím se ke kanálu na plavení dříví a dojedu až na jeho začátek k Rosenauerovu pomníku. Teď už to nebude tak do kopce. Odpočívám a v Novém údolí dokonce odmítám lákavou nabídku ve formě pizzy a kafe.

Nocoviště Strážný okupují myši

Kolem šesté večer dojedu na nocoviště Strážný, kde věším hamaku na dřevěný plot. Nebyl to nejlepší nápad. V noci se budím na zemi. Hamaka se věší na kolmé kůly, a ne na vodorovné. Na nich prokluzuje.

Druhý den po ránu pozoruji ptáčky létající kolem mého spacáku, ale také myš, která se mi prokousala síťkou na cyklobrašnách a teď hoduje na zbytcích pytlíkové polévky. Ještě, že jsem ji měl včera k večeři a myš jen hryže alobal.

Žďárecké jezírko je po ránu moc pěkné. Mlha se valí přes klidnou hladinu. Na Knížecích Pláních chcípl pes. Nikdo tu není, přestože se tu křižují tři barvy turistických značek.

Pramen Vltavy, Prášilské jezero a Laka

Na Bučinu a prameny Vltavy následuje únavný výšlap. Začínám se poprvé za tento výlet pořádně potit. Stoupám do pedálů a vyjedu. U uměle vytvořeného jezírka, kterému tady říkají pramen nejdelší české řeky, nikdo není.

Na Modravě je lidí jako na Václaváku. Odjíždím na Tříjezerní slať, kde je to stejné. Před ní ještě musím vystoupat strašný krpál, kde jsem stejně rychlý jako obtloustlý čtyřicátník tlačící kočárek.

Na nejvyšší bod výletu Poledník (1315 m) vyjedu podél Tmavého potoka. Je to mnohem příjemnější cesta než po oficiální cyklotrase. Na Poledníku je krásně vidět, jak se smrk po kalamitě neobnovuje v nadmpřských výškách, kde přirozeně nemá co dělat.

Následuje další sjezd a výjezd. Podívám se k Prášilskému jezeru i jezeru Laka. Oboje představují to nejkrásnější, co jsem na Šumavě viděl.

Úhlava pramení na Pancíři

Pak už jen trochu nudná cesta po silnici na Gerlovu Huť a pikantní závěrečný výstup na Pancíř. Prší, tak si jen odškrtnu vrchol s keškou, podívám se na pramen Úhlavy a pokračuji přes hřeben dál.

Přejezd Šumavy končím sjezdem k vodní nádrži Nýrsko, kde spím v turistickém přístřešku. Mám za sebou dlouhou keš. Cyklistiku jsem kombinoval s geocachingem.

Následující den dojedu až do Plzně. Ale to už bez kešek a bez větších zážitků.