Tyrolské MTB safari na vlastní kůži

Svezli jsme se od Stubaiského ledovce k Brennerskému průsmyku a odtud až k jezeru Achensee. Pomohly nám lanovky, doprava zavazadel a celoodpružená kola.

Od Stubai pod Brenner

(7. etapa, 41 km, 560 m stoupání a 1420 m lanovka)

Vyrážíme ráno z Fulpmesu, to je poslední vesnice ve Stubaiském údolí pod ledovcem. Čeká na nás 40 kilometrů dlouhá trasa. Všichni si bereme GPSky a než bychom řekli půlku slova švec, jsme před prvním kopcem. Na vrcholu seznáme, že za tu dřinu stál. Sjíždíme po hladké silničce do údolí. Míjíme typické tyrolské dřevěné salaše, kůlničky, boudičky a nasekané dřevo. Dole nasedáme na lanovku, abychom viděli, jak nahoře paraglidisté skáčou do mraků, které je pohlcují. Koukáme na krajinu z obřích slunečních hodin, sloužících jako vyhlídka.

"Čeká nás prudký a několikakilometrový kopec dolů po téhle štěrkovce," varuje nás bike guide Lukas Gerum. "Dejte si pozor, ať nespadnete a držte si rozestupy." Má pravdu. Méně zkušeným ještě vysvětlí, jak stát v pedálech při rychlém sjezdu a už se jede, už to sviští. Zatáčka doleva a hned ostrá doprava. Rovinka, pouštím brzdy, to to jede, panečku! Přijíždíme k druhé lanovce. To byl ale úžasný sjezd!

Vyjedeme lanovkou nahoru, ale čeká nás ještě velké stoupání v podobě křížové cesty s kapličkami okolo. A taky hezká dřevěná studánka. Potím snad už i krev, ale co to? Hurá, jsem na vrcholu. A zase jedeme po štěrkové cestě.

Najednou guide zastaví a praví, že když jsme tedy chtěli ty singltraily, máme je mít. Všichni odbočujeme na pěšinku pro jedno kolo. Jede to hezky, ale pak v největším klesání nás čekají minuty hrůzy. Klikatá stezka ve strmém svahu. Pád by znamenal let až do údolí k řece. Měl jsem štěstí, sjel jsem to. Můj fotograf David několikrát raději slezl z kola a slečny si nechaly od guida pomoct s technikou v ostrých zatáčkách. Pak už jen pár hupů, zatáček a skoků a jsme u další lanovky. A já mám Déjà vu. Nemám! Je to skutečně ta stejná lanovka. A nahoře stejný krpál vzhůru.

Na rozcestí nahoře jedeme na opačnou stranu, než prve. Míjíme nejvýše položený klášter v Evropě Maria Waldrast s léčivým pramenem. Pokračujeme po cestách, kde musíme objíždět krávy. Projedeme Matrei a pokračujeme do Steinachu, kde přespíme přímo pod Europa Brücke, kudy vede známá dálnice na Brennerský průsmyk.

Z bikeparku Matrei přes Innsbruck do Tulfes

(8. etapa, 38 km, 430 m stoupání a 520 m lanovka)

Ráno prší, lanovkáři nejezdí. Bikepark Tirol je uzavřen. Máme s sebou naštěstí Christiana Piccolruaze, sympatického chlapíka, který byl jedním z hlavních stavitelů onoho bikeparku. Chvíli nás učí techniku jízdy, a pak nás bere do sbých překážek. Stoupáme po svých zhruba do poloviny, a pak pomalu jedeme dolů. Trasu předem neznáme, a tak moc neriskujeme. Na dřevěné slopestyle si troufá jen Christian, kterému tady každý říká Picco.

Po bikeparku následuje příjemná cesta do Matrei podél řeky. Opustili jsme Stubaiské Alpy a míříme do Tuxských Alp.

Fotografovi Davidovi se rozbilo kolo. Jede tedy po silnici dolů do Innsbrucku půjčit náhradní. My ostatní tam jedeme také, ale delší cestou. Přelézáme bagry, které zrovna opravují vodovod pod silnicí, a mizíme po chvíli opět do lesa. Singltraily si užíváme. Skáčeme, padáme a obdivujeme techniku Picca. Přejedeme železnici a záhy se nám otevírá nádherný výhled na Innsbruck. Pokračujeme po vyasfaltované cyklostezce mezi polemi a přijíždíme do Tulfes, kde máme zamluvené ubytování a večeři.

Z Tuxu do Karwendelu 

(9. etapa, 38 km, 1490 m stoupání)

Z Tulfesu vyrážíme opět za deště. Chvíli uháníme cyklostezkami až do  Wattens, kde se zastavíme ve Swarovski Kristalwelten, druhého nejnavštěvovanějšího místa v Rakousku. Po prohlídce jedeme opět po cyklostezkách okolo dálnice a mezi poli. Cesta nám rychle ubíhá. Projíždíme mezi Zillertalskými Alpami a Karwendelem.

V grafu na GPS však vidíme, že se blížíme k ukrutnému stoupání. A taky že ano! Za Jenbachem nás čeká nekonečné stoupání. Potíme se jako čuňata, modlíme se, aby to už přestalo. Ve vzduchu cítíme uhlí z parní lokomotivy-zubačky, která tudy projíždí. Nakonec všichni kopec zdárně pokoříme a po odpočinku jedeme podél železnice až k Achensee.

Odtud z Pertisau vyjedeme lanovkou a užijeme se krásný singltrailový sjezd. V údolí vidíme celé jezero Achensee, projíždíme tunely vystřílenými do skály a opět nikdo nepadá, i když je cesta mokrá od deště a klouže. Dole si gratulujeme ke zdárnému sjezdu a vracíme se do Pertisau, kde naposledy nocujeme.

Ráno se vracíme cyklistickým taxíkem do Stubai k autu a jedeme domů. Grüss Gott! Berg heil! Hallo Austria!

INFO: Tirol Mountain Bike Safari 

Cyklistický týden Horydoly

Závidím redaktorům na kolech

Geocaching na kole: GeoZOO u Točníku

Udělám nad Islandem kříž

Tyrolské MTB safari na vlastní kůži

Hlučínský triatlon