Vozík kontra cyklosedačka

MÁME RADĚJI SEDAČKY

Jiný pohled

Máme dvě děti, které nedávno dorostly pro vlastní kola. Před tím jsme testovali několik vozíků a cyklosedaček. Jednalo se o spotřebitelské testy, a tak jsme s nimi dělali všechno možné i nemožné, abychom zjistili, co je k čemu dobré. Nakone jsme koupil dvě stejné sedačky.

Vozíky jako kuriozita

Vozíky nás oslovily jen jako kuriozita. Dokázal jsem do nich naložit ženu a dva caparty, ale šlapat s takovým nákladem do kopce byl očistec. I samotní dva prckové na rovině byli v nohách cítit. Řízení soupravy kolo-vozík se podobá nákladnímu autu. Zatáčky je potřeba si nadjíždět, ve vyšších rychlostech je potřeba dávat pozor na překocení vozíku a při zatáčkách s malým poloměrem je nutné počítat, že oj vozíku nedovolí kolo naklonit tolik, kolik potřebujete. Vozík je tedy podle našeho názoru vhodný jen do rovinaté krajiny a na silnice s dobrým povrchem.

Sedačka dopředu jen na popojíždění

Sedačky dopředu, které se upínají na rámovou trubku kola, byly obzvlášť nepohodlné. Rodič šlape s koleny od sebe, bradou naráží do helmy dítěte a neustále bojuje se stabilitou. Resumé: sedačka vepředu má smysl jen pro krátké popojíždění na vesnici. Na delších cestách se dospělý zkroutí jako paragraf.

Sedačka dozadu na opravdovou cyklistiku

Pokud se snažíte trávit většinu času na kole mimo hlavní silnice, není nic lepšího, než dobrá sedačka dozadu. Měla by trochu pružit, umožnit pevné upnutí dítěte přes ramena i pás a chránit hlavu, ramena a nohy. Ježdění se sedačkou je opatrně možné už od tři čtvrtě roku, ale delší ježdění se doporučuje až ve dvou letech. Při jízdě se sedačkou se na rozdíl od vozíku musí myslet hodně dopředu. Včas přehazovat, držet rovnováhu při pomalé jízdě, při zastavení nenechat spadnout kolo na zem, nedrncat, terénní nerovnosti přejíždět hodně opatrně, neustále kontrolovat dítě za zády a hlídat jeho tepelnou pohodu. Na podzim a na jaře seděly děti ve spacácích, v létě vždycky měly na sobě aspoň bundu.

Tehdy jsme zvolili Hamax Discovery, dnes se vyrábějí jiné modely i značky ve stejné nebo lepší kvalitě. I při velké opatrnosti jsme se nevyvarovali několika hrůzostrašně vypadajícím pádům. Například jeden následoval poté, co se utrhl kus cestičky v traverzu příkrého svahu nad řekou Kamenicí. Následovaly dva boční kotouly, protože cyklista nedokázal vyndat nohy z klipsen. Další pád byl přes hlavu, když v prudkém dešti sklouzlo přední kolo do vyjeté traktorové koleje na pastvinách někde v Chočských vrších. Třetí pád se odehrál v téměř nulové rychlosti v centru Karlštejna, kdy si dospělý neuvědomil, že naložené kolo neudrží jen pomocí řídítek. Tyto tři pády a většinu dalších způsobila žena v sedle. Dítěti se nikdy nic nestalo, někdy se dokonce ani neprobudilo, ale ona se obvykle odřela do krve.

Díky horským kolům a sedačkám jsme se dostali nejen na silnice, ale třeba také do opravdových terénů Jizerských hor (co si takhle sjet Štolpišskou silnici, vyjet Starou poutní cestu nebo si projet Viniční cestu), okolí Prahy (kličkování podél Botiče či nahoru-dolů po kamenitých cestách Českého krasu), nebo Chočských vrchů. S vybavením je potřeba šetřit, ale několikadenní túry s využitím horských chat jsme si troufli třeba v Krkonoších (z Míseček přes pramen Labe na Voseckou, dál na Dvoračky a zpět na Mísečky), pod skalními převisy jsme spali v okolí Ralska nebo na Kokořínsku.

Sedátka, nosítka, šátky

Ano, děcka lze na kole vozit všelijak. Pokud to není nutné, nezkoušejte to. Když už, tak tady jsou naše rady: Klokanku na břiše utáhněte, jak to nejvíc jde, jinak vám z ní mimino vyjede po hlavě přes řídítka. Nosítko na záda vždycky zkontrolujte. Je v něm dítě upnuté? Má přilbu? Je dost oblečené především na nohou? Vypadnutí z nosítka přes řídítka, nebo rána do hlavy od nízké větve není nic nemožného. Šátek je ta nejhorší varianta, to už dítě můžete rovnou vzít do podpaží a jet s ním jako se zamordovanou husou.

Hana a Kuba Turci