Změňte život! Dejte šanci elektrokolu!

Každý je jiný, přesto mají mnoho společného. Jejich aktéři mají za sebou zdravotní problémy, které se dosud občas ozvou nezvanými bolestmi, všechny ale spojuje nadšení a elán zkoušet něco nového, zůstat v pohybu bez ohledu na věk, udržovat se v kondici a dělat něco pro své zdraví. Třeba právě jízdou na elektrokole.

Jaroslav Krásenský: Chci zdolávat další a další kopce

"Rekreačně sportuji celý život. Věnoval jsem se hlavně fotbalu, tenisu, cyklistice a turistice. Bohužel po úrazu v roce 2003 se mi daleko hůř hýbalo na tenise i na turistických výletech," vzpomíná s nelibostí v hlase 60letý Jaroslav Krásenský z Brna. Šlo o poměrně častý úraz z fotbalu: silně zhmožděné koleno, natažené křížové vazy, což ještě komplikovala začínající artróza. Následovala půlroční pracovní neschopnost, zákaz kopané a doporučení lékařů, aby klidně ještě přidal v jízdě na kole.

A proč ne? "Mám partu čtyř kamarádů, se kterými pravidelně vyrážíme na cyklistické vyjížďky. Jeden z nich je stejně starý jako já, tři jsou starší, kolem sedmdesátky. Jezdíme společně na celodenní výlety, hlavně o víkendech, většinou urazíme něco mezi 80 a 100 kilometry. Nejstarší z naší party, sedmdesátník, je bývalý závodní cyklista, tomu nemáme šanci stačit!"

Kolo se stalo pro Jaroslava nerozlučným parťákem. Turistika pro něj ztratila kouzlo ne ze zdravotních důvodů, ale po úmrtí bratra, který ho na pěších toulkách dřív vždycky doprovázel.

Elektrokolo Jaroslav zatím nevyzkoušel, čeká ho tedy velká premiéra, na niž se už moc těší: "Nemyslím si, že budu kamarádům ujíždět, ale hlavně tomu nejrychlejšímu a nejstaršímu z nás bych chtěl stačit!"

K radosti má ještě jeden důvod. Kdykoli jede na dovolenou, bere kolo s sebou. "Vždy mám za cíl zdolání nějakého výškového bodu v okolí, naposledy jsem navštívil Jizerské hory, kde jsem si vyjel na Ještěd, na Šumavě jsem si vyšlápl na Poledník. Vzhledem k bolavému kolenu mě ale šlapání do kopce stálo dost velké úsilí. Od elektrokola si slibuju, že mi ušetří námahu. Vzdálenosti moc natahovat nehodlám, myslím, že 80 až 100 kilometrů denně stačí, ale doufám, že bude ježdění zkrátka snazší a určitě je dobré, že budu šetřit i to své bolavé koleno."

Na dojíždění do práce Jaroslav kolo nevyužije, pracuje v centru Brna, kde je hodně velký provoz a cyklotras přes město je zatím k dispozici málo. Neznamená to však, že by elektrokolo provětral jen o víkendu. "Jezdím i ve všední dny odpoledne na kratší vyjížďky, zhruba 30 až 35 kilometrů, přes léto alespoň dvakrát týdně. Bydlím na předměstí, západně od Brna, kolem jsou nádherné lesy, takže možností, kam vyrazit, mám opravdu spoustu. Část trasy vede pochopitelně vždy po silnici, ale pak už se dostanu na bezpečné cyklotrasy, po kterých vyrážím objevovat krásy okolí."

BLOG: Elektrokola mění život

Booking.com