Vořechovic powertrail pod Ještědem

Ráno mě budí esemeska: "Dobré ráno, připrav si prosím ještě koloběžku."

V půl osmé zvoní mobil. Vyhlédnu z okna a tam na mě mává geokačerka. Házím batoh na záda, oblékám rukavice. Koloběžku dáváme do kufru.

Jedeme směrem na Liberec, co mě čeká? "Jedeme se kousek na jih od Liberce?“ dovídám se.Bude to powertrail.

V Hodkovicích nad Mohelkou sjedeme z dálnice a hned nás čeká první keška. Vybíhám pro PETku, která je ukrytá na stromě. Nápovědy k jednotlivým schránkám jsou jednoduché. P nebo L značí stranu od silnice. Pařez či strom význačný objekt, na kterém je keška připevněna. Prvních dvacet kešek nám trvá hodinu.

Ve vesnici Bílá parkujeme u hospody a vyndaváme koloběžky. Půlka cesty je z kopce, druhá do kopce. Na koloběžce cesta utíká skoro stejně rychle jako při jízdě autem. U třicítky potkáváme německý pár v autě. Držíme se jich jako klíšťata dalších deset kešek. Jednou jsme u krabičky rychleji my, podruhé oni. Hledání krabiček se tak výrazně zrychluje. Kolečko končíme opět v obci Bílá, koloběžky naklídáme do kufru a pokračujeme do Českého Dubu.

Tam si dáváme v hospodě oběd. Za devadesát korun rozblemclé maso a těstoviny s omáčkou. Bereme dvě kešky mimo sérii. Jedna z nich je dokonce smallka. Vkládáme tam travelbugy.

Pětapadesátá keška je pro nás osudná. Při rozjezdu něco rachtá v autě. Je to kovový zvuk, ale po zemi nic netáhneme. Zkusíme se rozjet ještě několikrát, ale stále to samé. Po odborné radě na telefonu se dozvídáme, že možná máme kámen v kole nebo jsou sjeté brzdové destičky. Zkusíme párkrát zacouvat a auto už rachtá jenom málo. Pokračujeme tedy dál.

U kešky 80 jsme na začátku v Hodkovicích. Zbývá nám posledních dvaatřicet. Čekáme, že se každou chvíli setmí, ale stejně v Odolenovicích vystupujeme a na koloběžce dáváme okruh o devíti kouscích. Pár z nich je ukradených a na místě je jen plastový pytlík s logbookem. Půl cesty do kopce, půl z kopce.

Cesta je pokryta sněhem, ale dá se v tom jet. Vidíme krásná panoramata s posledními paprsky slunce. Koloběžky jsou od bahna. Posledních deset kešek už jde jak po másle. U stodvanáctky se vyfotíme s naším cestovním trackovatelným hrošíkem. Zvládli jsme to. Je už úplná tma, auto máme postavené na blikačky, proto se moc nezdržujeme a vyrážíme do Prahy.

Zastavujeme na benzínce, kde si v autě vychutnáváme kafe, čaj a dort. Všechno nejlepší Matěji!

INFO: Vořechovic Trail

Zobrazit místo Turistika na větší mapě