Grand Prix Silesia 2006

Pět dní v Kobylé nad Vidnavkou závodilo přes 1500 orienťáků a mezi nimi také třicet zdravotně postižených.

Zdraví i postižení

Spojení závodů republikové úrovně se závody zdravotně postižených bylo přínosem pro obě strany. My na vozících jsme měli možnost konzultovat normální orienťácké problémy s našimi a dostali jsme příležitost podívat se do pěkného prostředí.

Ostatní závodníci Grand Prix zase viděli, že pro nás možnost věnovat se orientačnímu běhu existuje.

Asistenti by se hodili

Původní plán pro letošní Silesia vypadal jednoduše. Terén Rychlebských hor je pro klasiku na vozíku nevhodný, takže během pětidenních závodů se bude konat pět etap trail orienteeringu, kterého se zúčastní několik vozíčkářů a také zájemci z řad ostatních závodníků.

Tyto závody budou pojaty spíše soustředění pro zájemce o daný sport a pro pořadatele jako test schopností vozíčkářů i svých vlastních, neboť trail-o je sport letos u nás nový, přitom napřesrok se koná v Olomouci mistrovství světa. Pokorně hlásím, že tyto body byly splněny.

Pokorně proto, že za všechno se musí platit a tato akce nebyla výjimkou. Účast vozíčkářů jsem měl na starosti já a podcenil jsem otázku asistence. Přestože jsme všichni v civilizaci plně soběstační, v prostředí kempu na lukách u rybníka by se nám čas od času hodila pomocná ruka.

Rozloha celého kempu byla několik kilometrů čtverečních, to je z většiny hledisek skvělé. Organizátoři pro nás vyhradili část tábořiště i s vozíčkářskou toaletou přibližně na půl cesty mezi umývárnami a centrem závodu. Terén tábořiště byl pro vozíčkáře sjízdný, ale poměrně náročný, takže jsme často k přesunům používali auta nebo výborný vynález handbike Kozoroh.

Odpolední závodění

V extrémně horkém počasí bylo zvládnutí celých závodů pro všechny z nás malým osobním vítězstvím. Byl bych moc rád, kdyby se podařilo na příští akce tohoto druhu získat dobrovolníky, například orientační závodníky, kteří by nám občas asistovali během pobytu na tábořišti.

Téměř každý den ráno vybíhali závodníci do lesa a zbytek dne měli na přežití veder. Náš program byl opačný. Nejprve vedra a každé odpoledne od čtyř závod.

Trasy všech pěti etap měly obdobnou náročnost určení kontrol, každá obsahovala dvě časové kontroly a osm až devět dalších stanovišť. Obtížnost terénu kolísala od lehkého (pátý den) po docela těžký (druhá etapa). Naštěstí jsme měli buď elektrické vozíky, šlapací adaptéry, handbiky Kozoroh a kromě toho na každou trať s námi organizátoři posílali asistenty.

Vozíčkáři se orientují po světě

V trail orienteeringu se ve světě závodí už více než deset let. Tři účastníci letošní Silesia vzpomínali účast na závodech ve Švédsku v polovině devadesátých let. Běžnému o-závodníkovi začíná sezóna v březnu a končí v listopadu.

Pro nás je každá možnost dostat do ruky mapu svátkem. Na Silesia jsem nasbíral zkušeností jako za poslední dva roky dohromady. Jsem zvědavý, zda se praxe získaná ve Slezsku odrazí na výsledcích posledního letošního trail-o závodu ve Vrchlabí.

Autor je závodníkem a organizátorem Sportovního klubu vozíčkářů Praha