Skialp, freeride, Krkonoše

Kdo má co říci k ježdění volným terénem v Krkonoších, dejte mi prosím vědět na e-mail zahradnikovas@gmail.com

Smyslem výzkumu je pomoci řešit spor mezi skialpinisty - freeridery - snowkitisty a vyznavači dalších podobných aktivit a Správou Krkonošského národního parku.

Jde o to, zda, kde a jak v Krkonoších jezdit mimo značené cesty.

Hledám skialpinisty, freeridery a další, kdo se v zimě pohybují ve volném terénu v Krkonoších, ochotné zúčastnit se focus group (skupinový rozhovor, něco jako kulatý stůl), zaměřeného na hledání možností dohody se Správou Krkonošského národního parku.

K čemu je to dobré

1) Dáme dohromady přesnější údaje o tom, co je vlastně to, co skialpinisty a další do Krkonoš láká, jak si v terénu počínají, kdo do Krkonoš na skialpy/freeride jezdí, jak nastavit pravidla, aby byla pro skialpinisty přijatelnější.

To je důležité pro posouzení různých variant řešení. Doposud to nikdo přesně neví, a proto končí návrhy na řešení situace (například povolit ježdění ve volném terénu na vybraných lokalitách) na tom, že není jasné, k čemu by taková řešení vlastně vedla. Zda by například skialpinisté, kteří se prý obvykle vyhýbají přelidněným místům, takové profláknuté lokality vůbec využívali.

2) Ti, kdo jezdí v zimě volným terénem, nejsou v České republice nijak organizovaní. To komplikuje diskusi o jejich možnostech v Krkonoších, protože není s kým jednat.

Ze setkání by mohlo vzejít ucelenější stanovisko a případně by mohla vykrystalizovat skupina lidí ochotných se účastnit dalšího jednání.

Co by to obnášelo

Jedno zhruba dvouhodinové setkání šesti až dvanácti lidí, které by proběhlo v Praze nebo v Krkonoších, podle možností zúčastněných. V případě zájmu by pokračovaly další konzultace při dolaďování návrhů řešení.

Kdo výzkum organizuje

Jedná se o diplomovou práci na Katedře psychologie Filozofické fakulty UK v Praze. Kontakt: Šárka Zahradníková, katedra psychologie, FF UK, zahradnikovas@gmail.com

Booking.com

Poznámky Horydoly

Dovolujeme si připomenout, že tyto věci jsou dávno jasné:

Skialpinisté a freerideři v Krkonoších jezdí tam, kde jezdili už první průkopníci lyžování od Rösslera-Ořovského, přes Buchara až po Kauschku. Jsou to svahy a túry, kde se volně jezdilo až do 70. let minulého století. Dnes také, ale pod hrozbou pokuty.

Snowkiteři využívají plochy, které byly využívány mezi světovými válkami jako letiště pro kluzáky. Například okolí Luční boudy a vrchlabské letiště.

Skialpinisté mají své oficiální zastoupení v Českém horolezeckém svazu, jehož jsou členy. Dokonce mají ve svazu i svoji sekci, kterou vede komise skialpinismu tradičního a závodního.

Ohledně sporů s ochranou přírody jsou jasné postoje lyžařů i ochránců. První by chtěli lyžovat všude, druzí zakázali všechny lokality mimo značené cesty.

Podobný problém mají i horolezci. Nejlepší ledopády v Česku jsou zakázané od 90. let minulého století (Labská jáma, Labský důl, Studniční hora, Úpská jáma).

Do diskuse jsou důležité dvě věci:

a) Krkonoše byly od středověku holé kopce bez porostu. Dnešní smrky a kosodřevina jsou uměle nasázené plantáže, někdy z předminulého století. Do středověku rostl na úbočích a v údolích bukový les, který byl odtěžen. Podle IUCN se nejedná o národní park, ale maximálně tak chráněnou krajinnou oblast. Je tam jen několik málo opravdu vzácných lokalit (část Labského dolu, Sněžné jámy, část Obřího dolu...)

b) Ochránci přírody varují, že by lyžaři a snowboardisté mohli poškodit přírodu, ale zatím neprokázali ani jeden konkrétní případ.