Zlatý řez je základ

Nejzávažnější a nejčastější chyby dnešních digitálních fotografí najdeme v kompozici snímků. Nemám na mysli začátečnické omyly v podobě useknutých nohou, komínů vyrůstajících z hlavy, nebo nechtěných grimas, ale bezdůvodné porušování kompozičních pravidel.

Tato pravidla pro kompozici neříkají nic o obsahu fotografie, ale jsou tu od toho, aby se na obrázek dobře dívalo. Jsou ověřená tisíci let práce výtvarných umělců v jiných oborech, sto lety fotografování na film a neztrácejí nic ze své platnosti ani v digitální sféře.

Kompozice na střed

Velmi závažná chyba, která je bohužel k vidění tak často, že se o ní musím zmínit hned na začátku. Jsou sice výjimky, kdy je kompozice do středu použitelná, ale ty jsou skutečně velmi málo četné.

Pokud fotíte výrazný objekt, nebo má záběr tak zvané těžište, pak jej NIKDY neumísťujte do středu fotografie. Vůbec to není hezké a navíc tím dáváte velmi hlasitě najevo, že o focení nevíte vůbec nic. Fotka působí amatérským dojmem, a i když je na ní zajímavý okamžik nebo motiv, takovouto kompozicí ji naprosto shodíte. Ale kam tedy pomyslné těžiště umístit? V zásadě se používají tři hlavní pravidla: zlatý řez, diagonála a třetiny.

Nejzákladnější pravidlo. V digitální sféře je trošku kontroverzní, protože zde došlo ke změně formátu (z 2:3 na 4:3) a proto se, alespoň v matematickém slova smyslu, nejedná o pravý zlatý řez. Cože to tu plácám o matematice? Ono totiž umění souvisí s počítáním.

Už hvězdář a matematik Johannes Kepler řekl: "Geometrie má dva poklady: Pythagorovu větu a zlatý řez. První má cenu zlata, druhý připomíná spíše drahocenný kámen."

Zatímco Pythagorova věta je všeobecně známá a seznamují se s ní žáci již na základní škole, pojem zlatého řezu ustoupil poněkud do pozadí a vymizel z našich učebních osnov. V době minulé však sehrál významnou úlohu, daleko přesahující rámec matematiky. Kolem zlatého řezu vznikla celá návodná literatura, jak s jeho pomocí sestrojit nejkrásnější trojúhelník, nejkrásnější půdorys budovy, tělo o nejkrásnějších proporcích v celku i v detailech. Není prý dobrého obrazu bez vědomého či podvědomého užití zlatého řezu v jeho rozvržení a kompozici. Obrazy a sochy starých mistrů lze pomocí zlatého řezu rozebrat do nejmenších plošek. A ještě daleko víc: bez důsledného použití zlatého řezu nevzniknou prý dobré housle ani dobré drama. Ba ani to nestačí, zlatý řez je kosmickým zákonem, projevujícím se i v přírodě například v anatomii rostlin, v chemii v krystalických strukturách a složení sloučenin, v astronomii, v polohách hvězd a planet. (Více najdete v rubrice Doporučené odkazy.)

Už je to jasnější? Tedy dále: Udělejte pokus nejdříve sami se sebou, a chcete-li, i s přáteli nebo příbuznými. Na OBRÁZKU je osm pravoúhelníků. Nepospíchejte, pozorně si je prohlédněte a pak vyberte ten, který se vám nejvíce líbíí. Rozhodli jste se pro pravoúhelník D? Zřejmě ano. Jestliže ne, pak při větším počtu lidí dospějete k závěru, že se pro pravoúhelník D rozhodlo přibližně 75% dotazovaných.

Proč se nám zdá pravoúhelník D líbí nejvíc? Protože poměr délky a výšky tohoto čtyřúhelníka odpovídá poměru zlatého řezu úsečky 1: 0,618 (neboli jednoduše 3:2). Vědecké výzkumy nasvědčují, že tato skutečnost souvisí s činností mozku.

Tady se dostáváme k tomu již zmíněnému problému digitální fotografie. Klasický formát 3:2 odpovídá obdélníku D, digiformát 4:3 je spíše C. Je tedy nutno tento nepoměr obejít.

Nyní se podívejte na nějaké profesionální fotografie, nebo na obrázky v nějakém fotografickém magazínu. Uvidíte zlatý řez všude, kam se podíváte.

Ne všechny scény použití zlatého řezu umožňují. Například věže, nebo sloupy jsou z tohoto pohledu velmi problematické. V takovém případě je vhodné pravidlo zlatého řezu omezit.

Z obrázku si odmyslete černé kruhy a zbyde obdélník rozdělený dvěma úsečkami vertikálně a dvěma horizontálně. Tedy šířka i výška je rozdělena na třetiny. A tyto úsečky tvoří osy fotografie.

Typické použití tohoto postupu je v KRAJINÁŘSKÉ fotografii. Komponuje se buď 2/3 krajiny a 1/3 oblohy nebo naopak. Rozhodně ne půl na půl, protože bychom se dostali k nechtěnému středu.

Diagonála

Umístění objektu na ÚHLOPŘÍČKU vnáší do obrazu zdání prostoru a dynamiky. Je vhodné, pokud nějaká linie, nebo vůbec celá osa fotografie tvoří úhlopříčku, nejlépe s nějakým výrazným objektem ve zlatém řezu. Třetí pravidlo tedy není popřením předchozích dvou, ale naopak. V kombinaci se zlatým středem dostáváme vůbec nejpůsobivější kombinaci.

Ačkoliv digitální technika svádí k velkým úpravám snímků v počítači, základem je stejně jako v klasické fotogtrafii dobrý snímek. Čím méně práce je potřeba v počítači udělat, tím lépe. Neplatí to jen pro retušování, ale i pro úpravu barev, úrovní, formátu, kompozice. Zkrátka se snažte fotit co nejlépe hned od začátku. Následnými úpravami totiž téměř vždy o něco snížíte kvalitu snímku.