Blockweg na Drsnou věž

Vybíráme si věž Rauhe Zinne (Drsná věž) v oblasti Gebiet der Steine - stolová hora Pfaffenstein.

Ve skalách je plno

Chceme lézt šestkovou Jihozápadní hranu. Je plná. Jdeme tedy na trojkovou Západní cestu. Do ní při našem příchodu nalézá rodinné družstvo Sasíků. Takže další minela!

Bloumáme očima po stránkách průvodčíka, až nás zaujme Blockweg za pět. Začíná sokolíkem v tmavém vlhkém koutě. Kupodivu je skála suchá, čistá a drsná.

Rozšiřuje se do spáry na koleno. Zkouším odbočit doleva do spárokomína, který vypadá lezitelněji, ale tudy cesta nevede. Zakládám jakýs-takýs uzel a překračuji do položené spáry doprava.

Komíny do nitra masivu

Teď jsem teprve v místech, kde je lezení zajímavé. Traverzuji dlouhým komínem vodorovně dovnitř skály. Ocitám se na křižovatce s druhým komínem, koukám doleva do Západní cesty, zkouším dvě varianty cesty přímo vzhůru, ale nakonec usoudím, že musím uhnout doprava.

Stále ve stejné výšce traverzuji druhý komín, přelézám vklíněný kámen, okolo kterého motám dlouhou smyčku, a lezu na další komínovou křižovatku. Tady už jsem značně vysoko nad zemí. Skála v kominech je stále pevná.

Vychutnávací závěr

Cesta dál nevede, a proto musím nahoru. Komín se rozšiřuje, a proto roztahuji nohu a stoupám nad hloubku. Jen co se mi podaří založit velký uzel do spáry, uklidním se. Už je posekáno.

Na pohodlném balkoně štanduji. Tah lana je silný. Měl jsem to lézt na tři délky, místo na dvě. Ideální štand by byl už po třiceti metrech na první komínové křižovatce. Poté bych v klidu dobral spolulezce na druhém štandu.

Z balkonu následuje už jen lehká vychutnávací stěnka, plošina (smyčka o stromek) a lehoučký komín (hodinky).

Až slaní Sasíci, jedeme také

Nahoře si podáváme ruce, obdivujeme žluté kvetoucí řepková pole a mrzneme na větru. Navíc přichází déšť. Saské rodinné družstvo ze Západní cesty se rozrostlo o širší příbuzenstvo, a tak čekáme a drkotají nám zuby.

Sestup vede podél normální cesty. Dá se slanit na třikrát s padesátimetrovým lanem, nebo na dvakrát s dvojčaty.