Český horolezecký svaz si neví rady sám se sebou

Stejně jsem utekl před koncem, ale už jsem nevládl a hledat tu molekulu kyslíku mě ničilo.

Paní předsedkyně má stále šarm a spolu s oběma Nováky jsou na úrovni. Je to přeci jen vyšší klassa, nežli třeba naše politická reprezentace státní. Ale to zase nedá takovou práci… No, prostě dobrý.

Moc dobře se poslouchal projev Zdeňka Vévody, předsedy revizní komise. Racionální a věcné.

Z projevu Jindry Pražáka jsem měl také dobrý pocit a budilo to ve mně naději, že by mohl být schopný nalézat řešení problému s ochranou přírody. Cestu mezi pasivitou a bojem pro boj.

Nově jmenovaný šéf mládeže Joska Uherka vypadal, že je z funkce nešťastný a zoufale volá po někom, kdo by to vzal za něj a zbavil ho rozhodování.

Reprezentanti většinou nedorazili. Je vcelku pochopitelné, že pro ně tahle akce není důležitá, ale pak zase není jasné, proč jsou důležití pro spolek.

Podobný problém, se mi zdá, je s metodiky. Je jasné, že profíci, kteří věnovali tolik času a námahy budování své pozice těch, co se lezením živí, nechtějí dávat svojí práci zadarmo. Na druhou stranu, co s tím v dobrovolném sdružení. Snad by bylo lepší, kdyby fungovali jako externí služba. V rámci komisí to je podivné.

Pozoruhodný je posun v členstvu, které přestává být automat na zvedání rukou k souhlasu. Co nechápu, je odpor, snad až nenávist k individuálním členům. Kdo není v patřičném, čitelném houfu budí odpor? Přitom v individuálech je snad i naděje do budoucnosti. Naděje ve skutečně vlivnou organizaci, fungující spontánně a vedením jen zastřešenou. Tedy "jen"… on je to úkol pro giganta.

Co se zdá, že ČHS chybí, je hlavně nějaká jasná koncepce. Všechno budí dojem řešení pro příští den s tím, že ten další den a další valná hromada se zase uvidí. Je to logické, snad nutné za tohoto uspořádání a rozvržení sil.

Někteří už ví. Metodici chtějí být profesionály. Valná část členů chce servisní organizaci, závodníci chtějí vyhrávat a sponzory.

ČHS sám se sebou nějak moc neví. Poděděná struktura, různorodé zájmy a absence jasné představy "jak," která by byla zároveň přijatelná pro většinu členů. Těžký úkol, věru těžký.

Já chci hlavně nejezdit na schůze. To podstatné, co se dohodlo, bude jistě napsáno tam i onde.

Komentář byl napsán pro Dagles.wz.cz