Chyba metodiky Českého horolezeckého svazu: jištění dvěma lany v jedné karabině je smrtelná past

O co jde? Český horolezecký svaz dříve všechny své instruktory a zprostředkovaně i všechny nové a stávající členy horolezce, aby jistili polovičním lodním uzlem, což je základní mezinárodně uznávaná metoda.

Dvě lana pro jednoho lezce

Komplikace nastává, když je potřeba jistit nikoliv na jednoduchém laně, ale na dvojitém - buď se souběžným nebo se střídavým vedením lan. Používá se to především na horách, ale také v nejisté skále a na ledopádech, případně ve specifických případech na pískovcových věžích.

Dosud platilo, že na každý pramen lana se použije jedna HMS karabina (což je poněkud nepohodlné) a do jistícího řetězce na stanovišti se přidá karabina (aby při pádu do stanoviště nepůsobila síla přímo na tělo druholezce).

Z neznámých důvodů ohlásil horolezecký oddíl Sherpa Climb, že tímto způsobem došlo k výraznému poškození jistícího lana. Není všeobecně známo, co se vlastně stalo, a dokumentace k události není volně dostupná, a přesto Český horolezecký svaz tuto metodu pro své členy zakázal a nahradil ji použitím polovičního lodního uzlu na obou lanech v jedné karabině HMS.

Lana se podle očekávání přetavila

Tento způsob ovšem vzbudil pochyby u Roberta Poláka a jeho kolegů z horolezeckého oddílu Humanita Praha. Experimentálně to tedy ověřili a ukázala se smrtelná chyba.

Simulovali pád do stanoviště, kdy jsou obě poloviční lana založená do jedné karabiny a jistí se pomocí polovičního lodního uzlu. Pokud je jedno lano prověšené oproti druhému, nastává tak silné tření, že se lano škvaří. Už krátký pád závaží o hmotnosti 45 kg do stanoviště (tedy s pádovým faktorem blízkým číslu 2) znamenal, že obě lana se tavila a jedno přišlo o oplet a několik pramenů jádra. Co by se stalo těžšímu lezci při delším pádu, raději nedomýšlet. Protože je jasné, že by se obě lana přetavila a následoval by nevyhnutelný pád.

INFO: čtěte podrobnosti o průběhu experimentu

Kde nastala chyba?

Ačkoliv simulace se týkala málo pravděpodobné situace, je jasné, že taková chyba dříve či později nastane.

* Pokud by prvolezec udělal, co má, tedy umístit ještě před odlezem ze stanoviště první jištění, pád by zachytila karabina v prvním či dalším jištění a tam by se lana porovnala a nic by se nestalo.

* Pokud by prvolezec opravdu spadl od stanoviště, neměl by jedno lano povolené a druhé napnuté. Obě by byla nastejno a nic by se nestalo.

* Při souběžném vedení dvojčat se to nemůže stát, protože lezec do nich padá současně.

* Při střídavém vedení lan se to také (skoro) nemůže stát, protože vždy zabere jen jedno lano při pádu do karabiny v jištění někde nahoře, tedy se nepoloží jedno lano na druhé jako v popsaném experimentu.

To ovšem nic nemění na faktu, že co se může pokazit, to se také jednou pokazí. A tudíž je potřeba situaci z metodiky vyloučit.