Hodkovické Kvočny

Pruh skal, které se táhnou mezi Hodkovicemi a Bezděčínem, je vhodný pro pískovcové začátečníky, stejně jako pro dobyvatele klasických cest i balancéry v nejvyšších obtížnostech.

Přísně tajné!

Hodkovické Kvočny, Radoňovické plotny a Bezděčínské skály jsou ideálním horolezeckým cílem na jaře a na podzim, kdy nedaleký Český ráj je už díky chladu a vzdušné vlhkosti křehký.

Hlavním důvodem, proč se do Hodkovic nejezdí lézt častěji, je utajení místních matadorů. Bočkův průvodce z roku 2003 se předává jako svátost mezi zasvěcenými, Bellmannův německý průvodce Nordliches Böhmen z roku 2004 skoro nikdo nezná a staré pískovcové průvodce evidují jen několik odstrašujících výstupů na Kvočny.

Ačkoliv přes Hodkovice často jezdíme autem do Jizerek za lezením, na kajaky k Mohelce a Nise, na kole na Ještěd, nikdy jsme se tady nezastavili na pískovcové lezení. Prý jsou tu těžké a nebezpečné plotny - říkali nám místní znalci.

První průzkumná výprava

Až letos to konečně vyšlo. Chvíli bloudíme podle průvodce z roku 1977, ale nakonec dorážíme pod výborně odjištěné plotny. Necháme si poradit od zdejších lezců a díky tomu si za chvíli pochrochtáváme ve čtyřkových a pětkových rajbasech na skále zvané Strážce Radoňovic.

Časté kruhy nám dodávají odvahu, ve vedení se střídají muži i ženy, chlapci a děvčata.

Protože jsme tady na průzkumné výpravě, po pár cestách balíme a jdeme okouknout o kus dál Hodkovické Kvočny. V klasických cestách by mělo být železa podstatně méně. Dobrodružství čeká!

Kauschka si z nás vystřelil zabetonovanými chyty

Vybíráme Starou cestu od Rudolfa Kauschky z roku 1904 na dominantní věž Velká Kvočna. Sebevědomě do ní nalézám. Vždyť "je to jenom čtyřka, no né?" Úsměv mi zamrzá už asi deset metrů nad zemí. Staré vytesané stupy a chyty byly kdysi zabetonované. Pro mě, který nejsem moc velkého vzrůstu, není několik klíčových kroků určitě není čtyřkových.

Necítím se na ně také proto, že pode mnou není žádné jištění kruhem nebo smyčkou. Padal bych tedy přímo do kořenů mohutných stromů na úpatí skály. Chci tedy dolů. Ale ani to není jen tak.

Snažím se lanem nahodit strom rostoucí v pískovcové stěně asi pět metrů vpravo nahoře. Po mnoha pokusech to vzdávám. Rosí se mi čelo, chvějí ruce, ale nakonec slézám bez jištění. Nic neobvyklého na pískovci to není. Občas se prostě odvážný záměr nezdaří.

Plotny, jenom plotny

Ještě se podíváme na úžasně strmé plotny Východní věže hned vedle Kvočen. Nemáme na ně nárok. Pětková a šestková spára, které je protínají, jsou ručních a ramenních rozměrů, bez jediného chytu. Sedmičkové a osmičkové stěnové výstupy vedle nich museli snad vylézt pavouci. Spousta směrů ještě nebyla dokončena. Pozná se to podle smyček vlajících v posledních kruzích.

Vracíme se ke Strážci Radoňovic a jdeme ještě na Sluneční stěnu. Monotónní cesty na dva až tři kruhy jsou tady nalinkované jedna vedlé druhé ve stejné čtyřkové až pětkové obtížnosti v rajbasovém rytmu. Jednu si tedy skoro z povinnosti vylezeme.

Tím končí naše výprava do Radoňovic. Za čas se sem určitě vrátíme a mezi tím budeme všude doporučovat, jak jsme si tady dobře zalezli. Klídek, pohodička a hlavně bez stresu.

INFO: horolezecký průvodce Hodkovicko a Bezděčín

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě