Lezení s Barborkou

Kružberk

Vyjíždíme na první skalky na Kružberk. Je to tradiční a vděčná oblast. Dá se tu natrénovat klasické plotnové lezení, převisy a celá oblast je velmi podobná jak materiálem, tak i členitostí cest tatranské žule.

Štramberk

Co je na žule přirozené, na vápně chybí a neexistuje. Hlavně na to uklouzaném štramberském. Neprozřetelně jsme tam přijeli v sobotu a přes davy lidí jsme se nedostali ani ke skálám v amfiteátru. Přesouváme se teda na Vaňkův kámen. Tam je klid.

Jako první vyhlížím Julču 4-. Chvíli bezradně přešlapuju na nástupu u prvního nakročení do cesty a pak se pokorně přesouvám o jednu cestu vedle na Frantův převis. Obtížnost je sice stejná, ale vypadá méně uklouzaně. Expedičním způsobem dobývám vrchol a tahám nahoru Barču.

Zatím si na vápno necháme zajít chuť a jdeme do cukrárny na kafe. Znovu se vracíme na Štramberk po čtrnácti dnech, ale v pátek odpoledne. V amfíku není ani noha, a tak si vybíráme. V zadním sektoru hravě přelézáme Babí léto 5 a přesouváme se na začátek skal a dáváme nOrmální 3 a Druhou Alenku 4. Následuje Sokolík 4, ale nějak ho zapráskávám, stepuji pod druhým kruhem a nevím jak dál. Nakonec se zvetím a cestu dolézám. Bára hravě leze za mnou.

Budu muset hodně trénovat, abych mohl lézt těžší cesty a Bára si taky zalezla. Je stále lepší.

Helfštýn

O Velikonočním ponděli vyrážíme na Helfštýn. Zprvu se rozlézáme na stěnce pod oknem a následně přelézáme tři cesty za 5 nad ním. Při další návštěvě se přesouváme do druhého a třetího lomu. Tam hravě přelézáme skoro všechny pětky. Helfštýn je pěkné lezení a vyhovuje nám oběma. Jistě jsme tam nebyli naposledy.

Autor je vydavatelem serveru Horské sporty Vratimov