Liskovská jaskyňa v hoře Mních

Slovenské jeskyňáře očividně rozradostnil ostravský mls, neboli domácí kořalka Š+J+H (švestky, jablka, hrušky). Nastala pružnější komunikace a najednou jsme se bavili, jako bychom se znali celou věčnost a byli velmi dobří známí.

Mních u Liskovej

Hora vápence Mních u Liskovej nás vyprovokovala k zorganizování mini expedice na Slovensko.

Každý mlsal, na co měl chuť, a přitom jsme vstřebávali důležité informace o jeskyni.

Já měla představu podle vide, že to je choďák, a proto jsem vzala i dva úplné začátečníky. Kéž by to byla pravda!

Zvony o páté

Při opékání z kluků začalo vypadávat, kde jsou náročné lezecké partie, a mně začal docházet optimismus. Představa, co se může stát, mi nedopřála klidného spánku.

Ráno jsem byla na nohou jako první, protože mne vzbudily zvony kostela. U nás se zvoní v šest a na Slovensku už v pět.

Probrali se i slovenští bratia Miro, Miro a Maro.

Jeskyni používají lidé už nejméně šest tisíc let

Název kopce Mních, kde se jeskyně nachází, je údajně odvozen od templářů, čili červených mnichů, kteří zde údajně pobývali a snad zde zanechali i bednu s pokladem.

Ovšem jeskyně byla známa už od dob eneolitu, o čem svědčí nálezy kosterní, keramické a ozdobné. Jednoznačně nejvýznamnějším je objev měděného dobyčího dvojzápřahu, který je datován do roku čtyři tisíce před naším letopočtem.

Jeho výjmečnost spočívá v tom, že takové výtvarné zpracování domestikovaného zvířete nemá na Slovensku obdobu. Navíc podobný nález byl zaznamenán ještě v polské Bytyni, ale všeobecně se předpokládá import těchto výrobků ze Středomoří či Mezopotámie.

Poté byla jeskyně obývána i v období kultur lužické, púchovské, v době římské a také částečně ve středověku. V poslední době sloužila jako úkryt partyzánů během Slovenského národního povstání.

Poté už nastala éra, kdy začali v jeskyni pracovat jeskyňáři, kteří jeskyně nedrancují, ale starají se o jejich záchranu pro příští generace.

Velké dómy a sály, ale také úzké plazivky

Kolem desáté hodiny jsme vlezli celí nadržení do jeskyně a podle Mira nás čekal šestihodinový pobyt pod zemí. Náležitě jsme se na to vybavili pitím, tatrankami a chlebem.

Nejdříve jsme prošli prostorné úvodní partie a nestačili obdivovat nádheru kolem nás. Poté se kluci rozhodli zpestřit nám prohlídku náročnějšími partiemi. Když jsem se asi po dvacáté soukala do plazivky, která byla evidentně uzší než některé části mého těla, abdikovala jsem na funkci vůdce smečky a už jsem volila pobyt jen v prostorách, kde se dala narovnat záda a nehoblovaly se hýždě.

V části zvané Hotel B jsme potkali jinou skupinu jeskyňářů, kterou vedl Ken, a ke které jsme se připojili. Prošli jsme další prostorné části jeskyně a méně korpulentní část výpravy pokračovala dál.

Já jsem se rozhodla prozkoumat terén i na povrchu. Venku svítilo sluníčko, zablácený overal brzy oschnul a bláto šlo pěkně dolů.

Druhý den jsme se probudili do ne moc příjemného počasí prší a je chladno. To nás ovšem neodradí od návštěvy Demänovské ladové jeskyně, kde jako jeskyňáři máme vstup zdarma. Všem se nám prohlídka líbila, ale jsme zvyklí na něco jiného.

Po třech dnech v zaměstnání za mnou přišla sekretářka s otázkou, jestli mne doma přítel nebije. Těžce jsem ji přesvědčovala, že na mne nikdo nesáhl a že za mé modřiny může obdiv k podzemním prostorám.

Liskovská jaskyňa je pre verejnosť neprístupná a v roku 1977 ju vyhlásili za národnú prírodnú pamiatku.

Ide o fluviokrasovú jaskyňu, ktorá vznikla eróznou činnosťou bočného ramena Váhu v tmavosivých strednotriasových vápencoch v štyroch jaskynných úrovniach. Jaskyňa sa nachádza len 8 m nad úrovňou Váhu. Jej celková dĺžka je 4150 metrov a hĺbka 74 metrov.

Podzemné chodby sa striedajú s priestornými dómami a sieňami (Veľká, Jánošíkova a Plochá). Kvapľová výzdoba v prístupných priestoroch jaskyne (Archeologická chodba, Zrútený a Guanový dóm) bola v minulosti vylámaná. Zachovala sa len v ťažko prístupných chodbách.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě