Nanga Parbat podle Messnera

Reinhold Messner na svého bratra Günthera nikdy nezapomněl. Ačkoliv si přesně nepamatoval, v jakém údolí je smrt rozdělila, tvrdil, že jeho bratr zahynul pod lavinou a že se ho jednou pokusí najít.

To se mu po mnoha letech podařilo. Horolezci mu přinesli zprávu, že snad byl v místech jeho skonu nalezen nějaký horolezecký materiál, který by mu mohl patřit.

Reinhold neváhal a zorganizoval výpravu, která Günterovo tělo v roce 2005 nalezla.

Reinhold pohřbil Günthera v Himálaji. Jako památku na něj odvezl jeho botu a vystavil ji na svém hradě Firmian, kde si ji můžete prohlédnout.

Reinhold Messner se na Nanga Parbatu zapsal později ještě dalšími prvovýstupy. Časem zdolal jako první člověk všech čtrnáct osmitisícovek a završil tak zvanou Korunu Himálaje.

Teď přichází do německý a rakouských kin film o dramatické události s nešťastným koncem nazvaný prostě Nanga Parbat.

Horolezecký film o Reinholdu a Güntherovi Messnerových je možné zhlédnout necelý rok po podobně tragickém snímku Drama in der Eigernordwand. Ten popisuje výpravu, která celá zahynula na severní stěnu švýcarského Eigeru.

Nanga Parbat (8125 m) je devátý nejvyšší štít světa. Název se odvozuje od urdského a hindského pojmu Nahá hora.

Leží v Kašmíru na pákistánském území, na které si ovšem dělá nárok také Indie.

Z Nanga Parbatu sbíhají tři hlavní hřebeny, které od sebe oddělují tři obrovské stěny Rakhiotská (sever), Diamirská (západ) a Rupalská (jižní). Jižní stěna se s převýšením 4600 metrů řadí k nejvyšším na světě.

Na Nanga Parbat se poprvé pokusila vystoupit Mummeryho expedice v roce 1895. Byla to první vážný pokus o osmitisícovou horu. Albert Frederick Mummery sám během akce zmizel na sedle Djama (cca 6200).

Od té doby se Nanga Parbat stal zabijákem horolezců a jejich nosičů. Jedenatřicet jich zahynulo, než se podařilo Herrmannu Buhlovi vystoupit bez kyslíku a solovýstupem dorazit na vrchol v roce 1953. Roli v jeho výkonu hrály velmi silné drogy, které mu umožnily vystoupit a vrátit se relativně v pořádku do základního tábora.

Historie dobývání Nanga Parbat

Mummery to napřed zkusil po pilíři uprostřed Rupalské stěny (6100). Poté chtěl přejít pod Rakhiotskou stěnu, ale po cestě se ztratil.

Čtyři německo-rakouské expedice které našly přístup z údolí Rakhiot k východnímu hřebeni, na vrchol Rakhiot (7070) a dále přes Stříbrné sedlo (7450). Hřeben je extrémně dlouhý. Šestnáct kilometrů v obrovské nadmořské výšce, po lavinovém terénu a v měnícím se počasí bylo vražedných po mnoho horolezců.

Tudy se dostali Peter Aschenbrenner a Erwin Schneider do výšky 7800 metrů.

Další expedice zkusila najít výstup Diamirskou stěnou. Podařilo se a našla Kinshoferovu cestu, která je dnes nejpoužívanější trasou. Na vrchol však ještě nedorazila. Během návratu expedice vypukla II. světová válka, němečtí horolezci byli zajati Brity a internováni.

Heinrich Harrer později spolu s dalšími zajatci uprchl do Tibetu, kde zůstal až do roku 1950, kdy Tibet obsadila komunistická čínská armáda. Anabázi popisuje kniha a film Sedm let v Tibetu.

V roce 1953 se Němci a Rakušané vracejí do Rakhiotského údolí a znovu zkoušejí východní hřeben. Hermannu Buhlovi se podaří vystoupit na vrchol.

Druhý a poslední výstup Buhlovou cestou v historii prostoupila československá expedici v roce 1971. Na vrcholu stanuli Michal Orolín a Ivan Fiala.

V roce 1962 dorazí na vrchol Diamirskou stěnou Toni Kinshofer, Anderl Mannhardt a Siegfried Löw. Využijí zkušeností předválečné německé expedice.

Rupalskou stěnu zdolávají v roce 1970 prvovýstupem bratři Reinhold a Günther Messnerovi. Na sestupu bivakují na jihozápadním hřebenu (7800) a další dva dny sestupují Mummeryho pilířem v Diamirské stěně.

Na úpatí stěny Günthera zasypala lavina. Reinhold ho celý další den hledal, než se vydal na cestu do údolí. Po neznámo kolika dnech ho náhodu našli místní lidé a zachránili před smrtí z vyčerpání.

V roce 1978 leze nový prvovýstup Reinhold Messner sólo v Diamirské stěně. Čtvrtý den k tomu přidá prvovýstup v sestupu ve stejné stěně.

Další prvovýstupy následují od mnoha horolezců. Mimo jiných se do Diamirské stěny zapisují také Slováci cestou na severní vrchol (7816).

Z českých horolezců vystoupali na Nanga Parbat Kinshoferovou cestou Josef Nežerka a Josef Rakoncaj v roce 1992 a Radek Jaroš roku 2005.

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě