Obhlídka Srázů v Jizerkách

Tak zvané Srázy v Jizerských horách jsou světem sám pro sebe. Divočejší, kamenitější, nebezpečnější než okolní kopce.

MAPA Jizerky 1:25 000

Srázy jasně ohraničují čtyři cesty. Na západě protíná napříč celé Jizerky silnice z Liberce do Frýdlantu. Vrcholí Oldřichovském sedle (487 m), kde se dá zaparkovat auto (lepší je ale přijít od vlaku nebo autobusu z Oldřichova) a pojíst v hospodě U Kozy, případně nouzově přespat na půdě.

Noc ve spacáku lze přežít i na Viničné cestě na některém z vyhýbacích míst pro těžkou lesní techniku. Téměř vodorovná Viničná cesta protíná spodní část Srázů ze severu a traverzuje pod nejzajímavějšími skalnatými partiemi bukových lesů. Spojuje obec Ferdinandov a Oldřichovské sedlo. Štěrková cesta je sice sjízdná pro auta, ale je vyhrazená pouze pro lesnický personál. Proto také na ní není téměř žádný provoz.

Pěší víkend v Jizerkách

Nová Poutní cesta sleduje jako upravená stezka strmé údolí potoka Malý Štolpich a odděluje Srázy na východě od oblasti Štolpichů. Vede po ní modrá turistická značka, která z Ferdinandova vystoupá až na Bílou kuchyni na hlavním hřebenu Jizerských hor.

Nová Poutní cesta na kole

Jižní hranice Srázů vede právě po tomto hřebeni. Vede jím zelená značka od Bílé kuchyně přes Divočák a Poledník (867) do Oldřichovského sedla.

Výlet mezi ohromné kameny a mohutné stromy

Od Kozy z Oldřichovského sedla (neboli hospody Hausmanka, neboli z Hemmrichu) jdeme nejprve po Viničné cestě, mineme odbočku doleva dolů po modré značce do Hejnic a narazíme na naučnou tabuli s popisem opevnění z 2. světové války. Naproti přes cestu vidíme nenápadné schody do svahu. Stezka po nich vede k nejhezčí skále v Jizerkách.

Zvon a jeho okolní žuloví souputníci lákají k lezení. Na výběr jsou supertěžké, odvážné, rekreační i lehké výstupy. Všechny jsou zajímavé a na téměř všechny potřebujete mít s sebou místního znalce. Je to podobné jako v pískovcových skalních městech. Cesty a někdy i skály se těžko hledají, orientace je spletitá, mnohdy vyžaduje lezení nějaký speciální trik, skryté jištění, nebo jinou specialitu. Při tom hrubá žula nic neodpouští - pády jsou zde dlouhé a často končí mezi ostrými kameny, jištění není mnoho a odvážným štěstí přeje (většinou).

Lesní stezka kličkuje mezi skalami po terénním hřbetu, který je osázený většími či menšími skalami. Nejprve se držíme vlevo, potom přejdeme doprava. Poslední významnou skálou je Ostrý roh, který poznáme nejen podle tvaru, ale také tak, že v jeho hladké západní stěně vede výrazný spárokomín zakončený borovicovým pahýlem viditelným zdaleka.

V hlubokém lese cestičku jenom odhadujeme, občas si pár desítek metrů zbytečně zajdeme, ale zabloudit není kde. Po levé ruce máme stále skalnatý hřeben. Projdeme skrz dlouhý úzký průchod ve skalách. Je to něco mezi tunelem, skalní bránou a jeskyní. Poté už není daleko k bezejmennému vrcholu (713), kde hřeben vrcholí. 

Po pár desítkách metrů klesání se ocitneme na zelené turistické značce. Okolo ní můžeme najít osamělé skály, z nichž nejznámější je Skrytá věž, Jizerský Kostelík, Sviní kámen a Jízdenka.

VIDEO: Severní Zvon od Ginzelů

Na Poledník nahoru a pak zase rychle dolů na Viničnou cestu

Po pohodlné cestě stoupáme doleva na Poledník. Ohromují nás majestátní bukové lesy jakobo byz konce. Teď na podzim jsou už bez listí a ve větru se působivě kymácejí vytve vysoko v korunách stromů.

V širokém nenápadném sedle mezi Předním a Zadním Divočákem (857), než cesta začne zase výrazně stoupat, uhneme na zarůstající lesní traktorovou cesta skoro nazpátek. Na hraně svahu cesta zmizí v terénu a my se vydáme údolím přímo dolů. Rychle klesáme rovnou dolů po prameništi potoka, až najdeme malou loveckou chatu Pod Poledníkem. Říká se jí také U Drsňáka Harryho. Není otevřená pro veřejnost, ale najdeme u ní studánku a na ohništi se dá rozdělat oheň.

Od myslivecké chatky sestupujeme podél potoka. Pokud se budeme držet na levém břehu, budeme se prodírat nejasným terénem okolo skály Kozel a vedlejší Kozlí jehly, pod nimi okolo Červených skal. Po pravém břehu vede opuštěná lovecká stezka, která byla kdysi upravená jako pohodlný lesní chodníček. Ještě dnes jsou v terénu patrné zbytky můstků, schodů a vyšlapaných serpentin. V obou případech se nakonec ocitneme na Viničné cestě, která bezejmenný potok překonává mohutným kamenným mostem v zatáčce pod mořem obrovských žulových balvanů porostlým polštáři zeleného mechu.

Děkujeme, divoká přírodo, za nezapomenutelný zážitek

Po Viničné cestě se vrátíme do Oldřichovského sedla. Není důležité, kolik kilometrů jsme ušli a kolik metrů nastoupali, ale že nám cesta trvala rychlým tempem půl dne.

Převážná část popsané trasy vede v přírodní rezervaci Jizerskohorské bučiny. Není tedy možné tudy chodit jako turista, ale pouze jen jako horolezec, který jde lézt na zdejší skály. Prakticky však v této výjimečně zachovalé přírodě potkáme jednou za čas romanticky založeného turistu a horolezci se drží převážně jen okolo Zvonu.

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě