Pěší víkend v Jizerkách

Začínám na vlakovém nádraží v Oldřichově v Hájích.

Začínám v Oldřichově

Po patnácti stech metrech dorazím do Oldřichovského sedla (dříve Hemmrich), kde se nachází legendární hospoda U Kozy.

Na Viničné cestě do Ferdinandova jdu lesáckou štěrkovou lesní svážnicí. Cestou navštěvuji bunkry československého předválečného opevnění. Vzbuzují vzpomínky na citát z filmu Obecná škola: "Měli jsme se bránit. Pepiku. Kdyby sme byli ... ... tak by sme asi nebyli."

Ve Ferdinadově je důležité se posílit, protože na hřebeny dlouze stoupám Štolpišskou silnicí. Cestou nahoru se ukážou zajímavá panoramata Ořešníku.

Štolpišská silnice jako v Alpách

Galerie Štolpišké silnice je vrcholem dopravního stavitelství 19. století. Dnes se na tudy bojí jezdit i cyklisté. Dříve před povodněmi se zde proháněla těžká lesní technika i autobusy Praga RN.

Na vrcholu se napojím na Jizerskou dálnici, minu chatu Na Žďárku a odbočíme doleva na Kozí stezku, Frýdlantské cimbuří a Polední kameny. Zde putuji po nové ferátě, na které naleznu i řetězy. Ocenil bych je v dešti, protože mokré žula je velmi kluzká.

Leteckým nadšencům doporučuji navštívit zbytky letadel Cessna a Piper, které tady havarovaly v roce 1992.

Noc na Jizeře

Svoji pěší pouť přerušuji na Jizeře, kde se dá přenocovat pod přístřeškem.

Z vrcholku hory Jizera je nutné se dát odvážně směrem k suťovým polím Na hřebenkách, kam je nutné se probít starými průseky až na rozcestí nedaleko Soušské silnice.

Odtud pokračuji přes Zelený vrch na Protrženou přehradu na Bílé Desné. Dál jdu starou Jezdeckou cestou, kterou nalézám u posedu čtyři sta metrů pod hrází protržené přehrady. Jezdecká cesta byla dříve používána majiteli a hosty chaty u Protržené přehrady. Vyhýbala se Mariánskohorským boudám, kde konkurenční chata poskytovala již tehdy občerstvení.

Návrat do Tanvaldu nebo Josefova Dolu

Vrchol Bučiny obcházím zprava a dojdu na rozcestí, kde se musím rozhodnout. Vpravo bych skončil v Josefově Dole, kde je u nádraží dobrá hospoda. Vlevo bych prošel Mariánskou Horou a došel do Desné nebo Tanvaldu.

Pokud ještě zbývají síly, doporučuji navštívit rozhlednu na Špičáku, a pak hurá na nádraží do Tanvaldu.