Radovan Kuchař - nejlepší horolezec 20. století

Radovan Kuchař zanechal svým následovníkům nejen populární cesty, které se lezou dosud, a i stále aktuální odkaz, jak lézt. Férově, čistě a sportovně.

Člověk se podle něho měří na skalách především sám se sebou, se svými silami morálními i fyzickými.

* Znásilňování skály nepřipadá v úvahu.

* Čím je v cestě méně železa, tím je hodnotnější.

* Se svým strachem i schopnostmi se musí vyrovnat každý sám.

* Dobří kamarádi jsou nade vše.

Radovan (Radan) Kuchař 

1928 (Turnov) - 2012 (Hrubá Skála) 

Radan začal lézt ve 40. letech 20. století v Českém ráji na pískovcových skalách. Do tajů tohoto sportu ho zasvětila ještě zakladatelská generace českých lezců. V 50. a 60. letech se vyšvihl díky své pískařské technice do širší světové špičky, kterou tehdy reprezentovali především Evropané lezoucí v Alpách. Zároveň se rovnal nejlepším horolezcům Sovětského svazu, kteří lezli vlastní ligu speciálním stylem na Kavkaze.

Radan Kuchař tehdy byl dobrý především v tom, že si výstupy dobře rozvrhl, lezl rychle a s jistotou a také si vybíral nejslavnější horské cíle. Obvykle opakoval známé těžké výstupy. Vlastní prvovýstupy si nechával na milovaný písek a do Vysokých Tater.

Dobrý byl také v hledání spolulezců. Potřeboval spíše spolehlivé nosiče a vytrvalce, protože sám obstarával excelentní lezeckou techniku na prvním konci lana.

Chytře budoval vztahy s veřejností. Psal knihy, odborné i popularizační články, nebránil se žurnalistickým rozhovorům a natáčel filmy i reportáže.  

Jeho nejzásadanější kniha 10 velkých stěn ovlivnila několik generací horolezců. V komunismu jim dávala naději, že se do Alp také někdy podívají, přinášela jim základní informace o alpské klasice a také informovala o nových lezeckých trendech. Že je tato publikace nadčasová, se ukázalo při posledním vydání - ještě v roce 2003 se po ní zaprášilo na knihkupeckých pultech. 

Mezi Kuchařovy nejznámější alpské průstupy se řadí severní stěna Grands Charmoz (1956), západní a severní stěna Petit Dru (1957), Hruška na Brenvu ve východní stěně Mont Blanc (1959), Walkerův pilíř na Grandes Jorasses, severní stěny Matterhornu, Eigeru a Cimy Grande (1961).

Na Kavkaze se mu podařily výstupy Chergianiho cestou na Donguz Orun (první opakování), středem severní stěny na Nakra Tau (prvovýstup 1959) a Abalakovou cestou na Dychtau.   

Pro československé výškové horolezectví měla zásadní význam expedice do Hindúkuše (1965), které ze účastnil také Radovan Kuchař. Byla při ní zdolána šestitisícovka  Uparisína.

Kariéru extrémního lezce ukončil Kuchařův pád po ulomení chytu na pískovcové věžičce Barberina v Příhrazech roku 1966. Zlomil si kotník, který už nikdy zcela nevyléčil.

Roku 1968 vylezl na věž liberecké radnice a vyvěsil tam černý prapor na znamení nesouhlasu s okupací sovětskými vojsky. Poté mu komunisté zakázali jakýkoliv výjezd mimo socialistické státy.

V roce 2000 vyhlásil Český horolezecký svaz Radana Kuchaře za českého horolezce 20. století.  

Radan Kuchař na HORYDOLY

Deset velkých stěn

Kuchař prý vyhodil dceři modré autíčko 

Zdeno Zibrín zemřel

Oldřich Kopal leze v nebi

Podívejte se na televizní dokument: Vražednou stěnou Eigeru.