Rozhovor na Houslařské

„Ty seš komunista!!“

„Tak vidíš, že to jde.“

„Není ti nic?“

„Ne, akorát jsem si trochu narazil patu.“

„Dobře ti tak, kreténe.“

„No tak teď ty.“

„Co?“

„No skákej.“

„Kam?“

„Kam asi? No sem na tu okrajovku, jak jsem skočil já.“

„Nikdy. Ty ses pomát. Vzpamatuj se.“

„Co děláš? Dyť to není tak daleko.“

„Aspoň čtyři metry. A tři další do hloubky.“

„No však to je vončo.“

„Neskočím!“

„Ježíš, tak nezdržuj.“

„Nikdy.“

„Všichni to skáčem.“

„Všichni jste blbí.“

„Pravou si dej úplně na kraj, levou jen kousek dozadu a hlavně se odraz co nejvíc.“

„Ti tlesklo, ne?“

„Dyť jsi viděl, že jsem to skočil.“

„Jo, ale tak tak.“

„Tak tak, ale skočil.“

„A já neskočím, určitě bych si zlomil nohu, nejmíň.“

„Tak to seš měkkíš s měkkým i.“

„Možná sem měkkíš. Ty seš zase vylízanej.“

„Tak teda slez, už se stejně stmívá.“

„Slez??? Já slízat neumím.“

„Cha cha cháá, a co tam teda budeš dělat?“

„Počkám, až přineseš ze stanu lano a pak to slaním.“

„Cože? Na to zapomeň, do stanu nejdu.“

„Tys mě sem vytáh, tak nekecej a běž pro lano.“

„Až do stanu a zpátky? Nejdu. Skoč to a dem na jedno.“

„A když to nedoskočím, tak slítnu až dolů na cestičku a zabiju se.“

„No to je možný, tak to radši doskoč.“

„Jo, a zlomím si nohu.“

„Proč jsem si ji nezlomil já? To jsem to skočil už potřetí.“

„Protože seš komunista. Tos mě udělal schválně. Mazej pro lano.“

„Hele, buďto to skoč, nebo slez. Když jsi tam moh bez lana vylízt, tak to můžeš aji slízt. Já pro lano nejdu.“

„To neslezu.“

„Tak skoč.“

„Jo, a zlomím si nohu, vole.“

„Nechápu, proč zrovna ty by sis ausgerechnet musel lámat nohu?“

„Kumusi, já tě nenávidím.“

„....., tak dělej, Tošovák už má roztočený!“

„Běž pro lano, ty .....!!!“

„Skoč to, ty .....!!! I ten Šandin s morálem v pr... to skočil!!!“

„Co?? Kecáš! To není možný!!“

„No vopravdu, minulej tejden.“

„Ach jo. Určitě si zlomím nohu.“

Hop – ŽBUCH – KŘUP.