Stolarczykova lávka na Stolarczykovo sedlo

Z dnešního pohledu není Stolarczykův výstup na "jeho" sedlo (2370 m) ničím výjimečným. V tehdejší době šlo o objevitelský čin.

Jozef Stolarczyk neudělal nic jiného, než že roku 1867 najal čtyři horské vůdce pod vedením známého Waly staršího a vyšel s nimi na sedlo z Černé Javorové doliny. Pokračovali dál na Baraní rohy (2536 m) a sestoupili přes tehdy už velmi dobře známé Baraní sedlo.

Sedlo v hlavním hřebenu

Obtížnost jejich túry je v současnosti hodnocena hodnocena stupněm 1 UIAA, tedy nejnižším. Už to ale není pěší turistika, protože je potřeba se přidržovat skal rukama.

Prvovýstup směřoval na Stolarczykovo sedlo v hlavním hřebeni Vysokých Tater mezi Černým štítem a Baraními rohy, nebo-li přesně mezi Malou Čiernou veží a Vyšnou Baraňou strážnicou.

Sám, v zimě a na konci roku

Dalších pětašedesát let trvalo, než se někdo odvážil vystoupit na Stolarczykovo sedlo z druhé strany, z Velké Zmrzlé doliny nad chatou U Zeleného plesa.

Na Silvestra roku 1932 našel elegantní lehkou, ale exponovanou skalní rampu Stanislaw Krystyn Zaremba. Má obtížnost 2 UIAA. Asi to byla pro něj malina, protože v té době lezl pětkové prvovýstupy v severních stěnách s nejvýznačnějšími horolezci přelomu 20. a 30. let minulého století.

Tak zvaná Stolarczykova lávka na Stolarczykovo sedlo je dnes populární horolezecká cesta. Leze se často, stejně jako to udělal provovýstupce, sólo a bez jištění. Není ovšem problém se jistit a mnohdy je to podle podmínek i záhodno.

Skialpinistická trasa

Nejjednodušší výstup je, když na lávce leží pevný utuhlý firn, nebo ledovatý sníh. To je potom nejkrásnější vyjít brzy ráno z chaty U Zeleného plesa na lyžích, ve Flašce si je hodit na záda, vystoupat na mačkách do Velké Zmrzlé doliny, znovu přestoupit na lyže, dojít pod rampu a na mačkách vystoupat přes Stolarczykovo sedlo na Baraní rohy. Odtud se dá lyžovat nejprve po vrcholovém plato a poté strmými žlaby asi sto metrů pod Baraní sedlo. Vystoupá se zpět na sedlo a jede se nazpátek Velkou Zmrzlou dolinou jedním z nejlepších tatranských sjezdů k Zelenému plesu.

Led a déšť jsou nepřátelé každé rampy

V létě, když je sucho, chodívá se na Stolarczykovo sedlo s lezečkami, protože nepokračujeme dál na Baraní rohy, ale otočíme se k nim zády, a buď lezeme přímo po hřebeni Černých věží (4-5 UIAA), nebo vlevo pod ním (2 UIAA) do Papirusovy štrbiny a dál na Černý štít. Návrat z něho vede pěšky Normální cestou (1 UIAA).

Lano je naopak potřeba, když je rampa pokrytá ledem, což se stává nejčastěji koncem dubna a v květnu, kdy přes den nahoře taje sníh a v noci na policích zmrzne voda, a také v září a říju s prvním sněhem. Na sklovitém ledu se potom stává i jednoduchá dvojka zoufalým tancem mezi gravitací a smrtí.

Velmi nepříjemných může být také posledních pár desítek metrů zasněženého svahu nad ukončením rampy, které nás mají dovést do sedla. Pokud vládne vyšší lavinové nebezpečí, je nutné, aby jistič stál ukrytý ještě na rampě a prvolezec překonal lavinézní metry co nejopatrněji.

A konečně příjemné není ani když zaprší. Po Stolarczykově lávce se řine potok, nebo je skála tak mokrá a klouzavá, že se musíme pekelně soustředit na každý krok.

STOLARCZYKOVA LÁVKA

Stolarczykovo sedlo (2370 m n.m.), Vysoké Tatry

Prvovýstup
Stanislav Krystyn Zaremba. Sólo 31. prosince 1932.

Obtížnost
2 UIAA. Délka lezení 45 min. Výstup i sestup jsou přibližně stejně obtížné.

Přístup
Z chaty Pri Zelenom plese obejdeme pleso a míříme stezkou na Baraní sedlo. V zimě vystoupáme úzkým hrdlem Flaška (pozor na laviny!) do Velké Zmrzlé doliny, v létě stoupáme vpravo od rokle s vodopádem po kramlích a řetězech.

Výstup
Pár metrů vlevo od výrazného Motykova komínu v jihovýchodní stěně Černého štítu na úpatí levého okraje stěny ze objevuje zprvu nenápadná suťová lávka stoupající zprava doleva pod hřebenem Černých věží.

Kde z ní odbočuje přímo nahoru komín Papirusovy štrbiny, je už pevná a čistá od sutě a začíná strmějí stoupat. Lezeme výbornou, pevnou, ohlazenou žulou. Držíme se spíše vpravo u stěny, vlevo máme dva až tři metry širokou lávku.

Klíčové místo je v místě, kde se lávky zužuje na metr, zároveň zatáčí doleva a ještě k tomu vytváří dvoumetrový výšvih. Pokud se jistíte lanem, jsou zde výborné možnosti na smyčky i vklíněnce.

Lávka pokračuje až na travnato-skalnatý svah, ve kterém zaniká. Po něm lehce vystoupáme na sedlo.

Doporučené vybavení

Horolezecká výzbroj: přilba, hrudní a sedací úvazek, 3 karabiny se zámkem, 3 expresky, jistítko, lano 2x50 m, 3 delší smyčky, 2 prchačky, základní sada vklíněnců nebo skob. Výstup ulehčí lezečky. V zimě navíc 1 ledovcový šroub, dva lezecké cepíny a mačky.

Lavinová výbava: vyhledávač, sonda, lopata.

Nezbytnosti: pohorky, nepromokavé kalhoty a bunda, návleky na boty, funkční prádlo, ponožky a čepice, batoh 40 l, čelovka, mobil, mapa nebo GPS, horké pití v termosce, jídlo na den. V zimě 2 páry rukavic.

Zdravotní potřeby: tmavé brýle, krém proti slunci, bivakovací pytel, lékárnička.

Může se hodit: v létě trekkingové hole, v zimě skialpinistické lyže nebo sněžnice, fotoaparát nebo kamera.

 VYSOKÉ TATRY: Vrcholy, štíty, věže a sedla

 Doporučujeme: Nejlepší tatranské lezení II-V

 Čtěte také: Jak lezli největší klasici?