Szczepaňští na Kežmarský štít

Cesta Sczepaňských z roku 1929 je dnes nejoblíbenější zimní horolezeckou túrou v masívu Kežmarských štítů. Není příliš objektivně nebezpečná, nepadají v ní obvykle laviny, skála se moc neláme a možnosti jištění jsou dobré.

Bezpečná cesta

Za to horolezci na čtyřkové cestě užijí snad veškeré zimní techniky, které znají. Stoupá se sněhem, leze ve skále, je nutno překonat ledopád a dojde i na proslulé tatranské trsy trávy, do kterých se tak dobře zasekávají cepíny.

Stanoviště jsou pohodlná i ve visu, ale vždy bezpečná.

Nebezpečný návrat

Nejnebezpečnější je sestup, který vede po Nemeckém rebríku, což je široká lavinézní rampa, ze které vzal sníh už mnohé horolezce do kolmých skal. Zahynula tu nedávno i hvězdná dvojice bratrů Pochylých. Při sestupu je tedy potřeba největší opatrnosti a případně i důkladné jištění.

Většina horolezců končí právě na Nemeckém rebríku, ale dá se pokračovat buď doprava po Rebríku a hranou až na vrchol, nebo žlabem na Kežmarskou kopu nad námi.

Cesta Szczepaňských

Malý Kežmarský štít - severní stěna

Vysoké Tatry, dolina Zeleného plesa

Prvovýstup: J. K. Dorawski, A. Szczepaňski a J. A. Szczepaňski 26. 7. 1929

Obtížnost

dole IV, nahoře I

Sestup

Nemeckým rebríkem po široké ale lavinézní rampě stále doleva dolů přes několik žlabů a suťových hřbetů. Na závěr scházíme cestičkou po skalní ostruze porostlé kosodřevinou k místu, kde začínají doprava dolů (ve směru sestupu) řetězy. Buď sestoupíme po nich nebo slaníme od prvního kruhu do strmé rokle. Jí dolů a přes kosodřevinu na cestu k chatě U Zeleného plesa. Lavinézní!

Výstup

Ve středu severní stěny Malého Kežmarského štítu je vidět malý suťovo - skalnatý kotel, do kterého se vstupuje přes výraznou stěnku. Z kotle vybíhá doprava úzký komín Weberovka (Stanislavského cesta) a doleva trhlina Levý Ypsilon. Levý Ypsilon ústí po několika délkách lana asi v polovině stěny do Kotle 1984 m pod Nemeckým rebríkem. Z kotle spadá Bocekův vodopád/ledopád, který křižuje rampa cesty Szczepaňských.

Cesta je vhodná jen na zimu, protože v létě je v ní hodně trávy a navíc při průstupu vodopádem by bylo nevyhnutelné úplné promočení.

1. Strmým travnatým pásem na suťový hřbítek. Pod skalami do jeskyňky (vklíněnec), tři metry dolů na ukloněnou poličku, po ní další tři metry doleva (friendy) do koutku (friendy). Jím dva metry nahoru a doleva na šikmou odtlačující plošinku (vklíněnec za odštípnutý kámen pod stěnkou). Z plošinky přímo vzhůru asi pět metrů ke kamenům pod pokračováním rampy. Pohodlné stanoviště ze smyček. Délka plných 50 metrů!

2. Mírně stoupající rampou pod kolmými skalami stále doleva (smyčky, vklíněnce a staré skoby). Na hranu s výrazným odštípnutým kamenem. Za hranou je štandovací plošinka s kroužkem a skobou. Stanoviště ve visu. 30 metrů.

3. Vodorovným traverzem k ledopádu a podle stavu ledu a sněhu buď mírně vzhůru (skoby) nebo v případě jeho nedostatku tři metry dolů ke skalám, pod nimi a zase vzhůru. Na druhé straně ledopádu se rampa zužuje (vklíněnec) a stoupá ke hraně. Za ní se mění na tři metry ve vodorovnou exponovanou lištu. Za lištou je dobré, už méně exponované stanoviště (skoby). 30 metrů.

4.-7. Ještě deset metrů rampa pokračuje po trávě (vklíněnce) a zaniká v suťových polích. Zde končí lezecké obtíže. Mezi skalkami kličkujeme a povšechně stále stoupáme doleva až na Nemecký rebrík. Pozor na laviny!

Na severní stěnu Malého Kežmarského štítu se chodí z chaty U Zeleného plesa. Přístup je z ní cca 30 min.