Tahanice o lano na Obřím zubu

Sobota. Vstáváme v pět. Doufáme, že předběhneme davy. Ó, jaká naivita!

Přečtěte si také horolezecký průvodce na Dent du Géant:

Brzké vstávání?

Když se v půl šesté vyhrabeme ze stanů, vidíme řadu čelovek na naší trase.

Makáme k nástupu přes ledovcové pole. Za chvíli jsme u krátkého kuloárku, kde začíná tak trochu lezení. Nazouváme mačky a dvojkovými mixy spěcháme k samotnému nástupu.

Na velké terase, kterou Francouzi příhodně nazvali Salle à manger (Jídelna), svačíme a odkládáme batohy. Je 8.15.

Sešly se tu davy!

Sešlo se nás tu osm družstev. Špatně odhadujeme devítičlennou skupinu Italů, kteří přišli chvíli před námi, a pouštíme je před sebe.

Mylně usuzujeme, že to tu znají, že nám ukáží cestu a že budeme všichni o to rychlejší.

Že jsme prohloupili, svitne nám hned, jak se dají Italové do práce. Nezvládají jištění, pletou se sami do svých lan, je zřejmé, že jsme si pěkně zavařili.

Stojíme ve frontě u nástupu. Píťa s Radkem brzo ztrácejí trpělivost a zdvořile požádají, jestli mohou předběhnout, a zcela nekompromisně se tlačí vpřed.

Kdo uteče vyhraje!

My s Víťou se nějakou chvíli ostýcháme, ale po půlhodině čekání se rozhodujeme pro stejnou strategii.

Zdvořile předbíháme a - abychom měli nějakou šanci uniknout davu - lezeme průběžně. V tom se odněkud objeví vůdci s klienty a ti začnou předbíhat všechny ostatní. Často lezou přes sebe i čtyři dvojice na jedné délce.

Počínání všech přítomných je velmi nemetodické a dost nebezpečné. Pád jedné dvojice by způsobil hromadnou katastrofu s rizikem nehezkých pádů nebo dokonce přepálení lan.

Modlím se, ať nikdo neudělá chybu, a doufám, že se nám brzo podaří z chumlu utéci.

Na čistý styl není čas!

Na čistotu stylu jsme dávno rezignovali, jde nám o jediné: Být rychle pryč.

Nejdříve se mi používání fixního lana dost příčí, ale nakonec odhodím stranou všechen ostych a rozverně hákuji až nahoru.

Je docela zima, fouká vítr, na policích často leží sníh, ve spárách studí led a sluníčko do stěny nesvítí.

Vrchol dosažen!

Za chvíli jsme se od davu skutečně dokázali odtrhnout. Píťa s Radkem už na nás čekají na vrcholu. Je 11 hodin a pořizujeme vrcholové foto.

Z Dent du Géant se slaňuje cestou mezi jeho dvěma vrcholy přímo na terasu Salle à manger. Po třech slaněních jsme dole. Je krátce po poledni.

Záchranná akce nás minula

Ukázalo se, že sveřepé rozhodnutí uprchnout davu bylo rozumné. Přilétá vrtulník a vyzvedává horolezce těsně pod prvním vrcholem.

Co se nahoře stalo, se nedozvíme. Vrtulník se pětkrát vrací vždy pro jednoho dalšího horolezce.

Poučení:

Z hory Dent du Géant jsme si neodnesli ani tak krásný zážitek, v jaký jsme doufali, ale spíše poučení pro příště. Na známé vrcholy se vstává ještě dříve než brzy a nechodí se na ně v sobotu.