Velká Bílá Hrůza - lezení na křídových útesech Doverských

Paradni dobrodruzstvi , paradni adrenalin, paradni zazitek pro ty co na to psychicky maji. Jiny kraj, jiny mrav, nevidim v tom problem. Tam ani nebudou nikdy stat zastupy lidi jako "v telocvicnach". Kritika tady v te rozlehlosti, moznostech , podminkach mi pripada zbytecna a trapna.

Všechno je relativní. Angličani lezou s mačkami a cepíny po skále - a my to kritizujeme, ale to člověk zažije i v Evropě (http://www.horydoly.cz/horolezci/lucie-vylezla-spiderman-m13.html).  Je to pro mne stejná kategorie jako když někdo s cepínem a mačkami leze po prknech z boulemi (http://www.horydoly.cz/galerie/fotka/38348?backId=6040) , které umožňují jistý pohyb směr vzhůru – všichni se pak jenom soutředí na tu „jistou“ soutěž. A že je to tam v Doveru lámavé (něměcky bruchig) takových terénů máme v Evropě hromadu – ovšem lezci zvyklí na perfektní zajištění  z překližek (záměrně jsem nenapsal jištění, protože to si člověk zakládá sám a to se dnes v terénu příliš nedělá) tak se jim začnou třást lýtka. Když vzdálenost jistících bodů přesáhně tři, čtyři metry tak už je to pro tuto partu absolutní hazard. Lézt Kežmarák a jistit se na hoře účky zatlučenými do zmrzlé trávy to by asi nebylo nic pro ně. Jak říkám – vše je relativní.