Východní hřeben: 15 délek

Nabízíme tip na lehčí, ale za to dlouhé tatranské lezení nad Téryho chatou. Je to efektní patnáctidélková trojka po hřebeni, který se leze v zimě i v létě většinou po skále.

Východní hřeben

Prostredný hrot (Stredohrot), Vysoké Tatry

Prvovýstup: J. a R. Komarničtí, 6. srpna 1911

Obtížnost

Místy 3. Cesta je vhodná na zimu pro zkušenější lezce, v létě si ji užijí i začátečníci. Má přibližně patnáct délek různorodého lezení od travnatého svahu po kolmé výšvihy. Čas: 4 hodiny.

Sestup

Cestou Dubkeho lávky II. Z vrcholu žlabem podél jihovýchodního žebra. Po necelých sto metrech doleva k úzké štrbině v jihovýchodním hřebenu a skrze ní na svah vedoucí k hornímu travnatému vodorovnému úseku východního hřebene. Zde začínají mužíky, které vedou vlevo do rozbitého, ale nepříliš náročného vhloubení. To ústí na širokou lávku, která vede příčně celou severní stěnou Prostredného hrotu. Na lávce doprava do úzké štrbiny Za Žltou stenou a sestupem či slaněním (v levé stěně ve směru sestupu několik starých skob a smyček) do Dolinky pod Sedielkom a na Téryho chatu. Celkem 2 1/2 hodiny.

Výstup

Popis od Kroutila a Gellnera z roku 1947 se příliš nezměnil, a proto ho uvádím v původní podobě. Poznámky psané kurzívou jsou z našich výstupů.

Od Téryho chaty sestoupíme značeným chodníkem k jihu až k místu, kde přechází ústí Dolinky pod Sedielkem. Zde po suti do velké rokle mezi Žlutou stěnou a Východním hřebenem, který se dole láme vysokou průčelní stěnou. Povlovnou rampou z rokle doleva vzhůru na ploché sedélko nad průčelní stěnou (3/4 hodiny).

My jsme zde vyšli příliš vysoko a drolivými žlábky vystoupili na nevýrazné lávky, které nás šikmo doleva dolů dovedli na zmíněné sedélko.

Zde začíná vlastní Východní hřeben věžkou připomínající kohoutí hřebínek. Ze sedélka travnatým zářezem zleva na další stupeň, pak opět několik kroků doleva po travnaté lávce a ještě dále doleva za prvý zub věžky. Pak ostřím doprava kolem rohu a na její vrcholek. Z vrcholku doprava dolů a dále po ostří. Hřeben se zvedá a zleva se k němu připíná travnaté úbočí. Po něm na hranu výšvihu, pak jednu délku lana v pravém úbočí šikmo doprava vzhůru a konečně po vodorovném balvany zavaleném pásu doleva zpět na hřeben. Hřebenem až na jeho střední vodorovný úsek.

Velmi podrobný popis jsme nestačili vždycky přesně sledovat, a tak jsme se drželi ostří hřebene. Orientace byla jasná.

Dále krátkou trhlinou v plotnách. Vpravo od ní je odštípnutý blok. Další plochou hranou přímo vzhůru.

Relativně těžké místo, kde na šikmé plotně dost pomůžou lezečky místo pohorek, friendy místo smyček.

Jednu délku lana po širokém hřebenu k patě ploché stěnky, odtud doprava nakloněnou plotnou šikmo doprava vzhůru a potom zářezem s balvany doleva zpět na hřeben. Doleva vysunutý hrot nad námi obejdeme vlevo. Za ním staví se v cestu široká dvanáct metrů vysoká nelezitelná stěna. Proto sestoupíme po travnatém úbočí pětatřicet metrů doleva dolů, přejdeme zde puklinou poměrně nízkou příční stěnku a po hřbetu postranního travnatého žebra vrátíme se na hřeben těsně nad výšvihem.

Hrot, tedy spíše věžku jsme netrefili, a tak jsme se ocitli v sedélku nad ní. Tehdy nelezitelná stěna je sice dnes proťatá trhlinou s řetězem skob, ale rozhodně to není trojkové lezení. Proto je nutno sestoupit nepříjemným širokým žlabem ke krátké spáře, kde je zřetelných několik starých skob. S jejich pomocí (trojková obtížnost) nebo čistě (dva pětkové kroky) do ukloněné plotny. Exponovaně po její pravé straně nad výšvih. Poněkud vlevo je cesta jednodušší, ale vede v travách.

Nyní jednu délku lana až k travnatému pásu, který se odděluje doprava. Po něm dvacet metrů traverz zpět na horní vodorovný travnatý úsek hřebenu. Pod strmým vrcholovým výšvihem po travnatých lávkách doleva na jihovýchodní hřeben na na vrchol.

Vrcholový výšvih jsme zdolali vlastní variantou úzkým hlubokým a zasněženým komínem (čtyřková obtížnost). Je skrytý, ale lze ho najít v přímém pokračování horního vodorovného úseku východního hřebene.