Windlegergrat na Torstein

Ani to se překvapivě nepodařilo.

Pak jsem měl období, kdy jsem byl střídavě zaníceným rajbasařem, hákenmajstrem, kvakologistou a kompletovačem oblastí. Ani u jednoho jsem nevytrval tak, aby se o mých démonických úspěších psaly články a pěly hrdinské eposy.

Prostě mě to baví

Prostě jsem se jako zázračný lezec ani nenarodil, ani jsem se jím, neoplývaje dostatkem píle tvrdým tréninkem, nestal. Ale baví mě to.

Posledních pár let jsem jako to pravé vořechové vyhodnotil dlouhé cesty okolo čtyřky, protože jediná moje silná stránka při lezení je jakžtakž orientace, aspoň průměrná fyzička a vytříbený smysl pro krásno.

Jako cestu všech cest jsem ve svých snech začal vzývat Windlegergrat, jihozápadní hřeben Torsteinu ve skupině Dachsteinu. Takže jsme takhle jednou v pátek v pozdním odpoledni naskákali do auta, já a Bidlo jako že jedeme na Windlégr, a Tok s Nanou jako že jedou na romantickou procházku po rozkvetlých loukách.

První půlhodina je v háji

Úderem půlnoci parkujeme v zatáčce u hospody Dachsteinruhe, a uléháme do vaků kryti autem. Ráno kosa, mlha, budíček a batohy na záda a hurá do kopce.

V půl sedmé jsme na nástupu, oblékáme sedáky a Bidlovi padá z předskalí pytlík s goráčovkou, která vesele poskakuje po skále, a mizí někde v suti nebo v kosovce. Bidlo ji jde hledat, nenalézá a půlhodina v háji. Pak teda lezeme.

Zjišťujeme značnou lámavost, obtížné hledání správného směru a na svých tělech a myslích shledáváme nepřílišnou svěžest a sílu. Takže jistíme úplně všechno.

Komín láká, ale do něj cesta nevede

Délka za délkou, občas nějaké to mudrování nebo blekotání před odvážnějším krokem, kupříkladu okolo ostré věžičky. Latschnerovu variantu z velké police samozřejmě zvorávám, komín mě zlákal, nahoře to nešlo, a tak hupkydupky poděšenej zase délku dolů a jinudy a lépe.

Ani teď to nebyl ideální směr, ale jakžtakž to dopadlo. Strašidelně a lámavě vypadající spárokomín na červenou věž je nakonec docela pěkné lezení, nebýt teda překážejícího debilního baťochu.

O kus vejš Bidlo, naštěstí jištěn shora, ulamuje asi kubík vápence. Pak onanie v žlabu, sice chodecké, ale jistíme, bychom získali čas na štandech na vydejchání. Pak zúžení žlabu.

Skobu jsme si měli vzít

Nalézám, montuji dva nejisté čoky a zase slejzám. Několikrát. Nadávám, že krásná spárka je nám bez skoby nanic. Nakonec vysílám Bidla, který bez batohu konečně převísek utrápil.

Sedíme ve skalním okně a máme jasno. Dá se zdrhnout, a tak zdrháme, horní část hřebene tady na nás dopříště počká. Jsme měli při plánování maličko velký voči.

Dvě mouchy jednou ranou

Pak trápení v suti při sestupu, v kosovce Bidlo nalézá bundu, pivo a večeře na Bachlalmu a se setměním u auta. Spíme jak anjelíčci. V neděli vstáváme jak mrzáci, a tak autoturistika, koupání v jezerech, oběd v Krumlově.

Nejspokojenější je nakonec Tok, který má dvě mouchy jednou ranou. Zahnal horskej kochací absťák, a zároveň při návratu ukázal exotické manželce historické město.

WINDLEGERGRAT

Dachstein, Torstein (2947 m n.m.), jihozápadní hřeben

Prvovýstup

R. Czengha a L. Obnersteiner. 18. září 1920

Obtížnost

Jedno místo 5 A0, několik míst 4, většinou 3. Náročnost tkví ve velké délce (52 délek), pouze jedné možnosti úniku přibližně v polovině výstupu a lámavosti. Lezení trvá 10 hodin. Bloudění a hledání správné cesty může prodloužit potřebný čas o mnoho hodin. Výjimečné v této cestě nejsou bivaky. Krajinově velkolepý výstup!

Přístup

Od chaty Bachlalm pod Dachsteinem stoupáme po loukách k úpatí Torsteinu.

Sestup

Po hřebeni do sedla Untere Windlucke (2, slanění), ledovcem k Adámkově chatě, po krátkých ferátách Lienzerweg okolo Torsteinu k mělkému sedlu Windlegerscharte a dolů údolím Windlegerkar (feráty) k chatě Bachlalm.

Pár rad ke schématu

- nástup čím víc vlevo, tím lehčí

- v asi páté délce, délku a půl pod zdálky viditelnou dlouhou smycí to pořádně obejít zprava

- věžičku traverzujeme dva metry nad policí pomocí odštíplé šupiny a po překročení slézáme dva metry do štrbiny, nehledáme nic níž, nic tam není. jukneme se pořádně do slovníku, co znamená heikel

- z prostorné police varianta Latschner: pořádně doleva mírně dolů, žádný mužík inzerovaný v průvodci tam není, fakt nelezeme velkým komínem, byť to zdola vypadá lákavě, ale o deset metrů vlevo lámavou plotnou

- do předposlední délky pod okno se nám bude hodit jedna fichtle, když už sebou vlečeme to zimní kladívko. Čok tam jde blbej a je to bouldřík v převisu s nicmoc dopadem.

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě 

Dlouhé výstupy v okolí Dachsteinu

Bischofsmütze - Jižní strž 3

Dirndl - Západní hřeben 3+

Kopfwand - Severozápadní hrana 4

Dachstein - Pichlweg 4

Dachstein - Steinerweg 5-

Grosswandeck - Quo Vadis 5-

Untere Windlucke - Schmetterling 6