Zimní výpad do Roháčů

"Michalko, ať je z tebe kus baby," přidávám se a hrdlo láhve s ohnivou vodou přikládám k ústům. Dan si zhluboka lokl, vydechl spalující výpary a zamyšleně pronesl : "No jo, ale kdo bude řídit?"

Rozpočty počkají

Výlet na Roháče jsme začali opravdu zvláštním způsobem. Unesli jsme Dědka. Prostě jsme k němu přišli, sbalili mu věci a vynesli jej do auta. Vzpíral se, odporoval, prosil a argumentoval tím, že musí tvořit rozpočty.

Zůstali jsme neoblomní. Za prvé jsme jej přemohli, za druhé jsme mu sdělili, že máme s sebou notebook a že může pracovat na něm. A za třetí jsme s ním moc nediskutovali, neboť si myslíme, že pokud díky výletu přijde o nějakou tu zakázku, tak se v konečném důsledku pouze zamezí dalším ztrátám jeho firmy.

Zverovka už byla v soukromých rukách. Poznali jsme to i podle toho, že kuchař byl bez milosti vytržen, patrně ze svých milostných hrátek, aby nám podal večeři. Přesto že bylo už po osmé večer, ochotně uvařil jednoduché jídlo a pak s námi dokonce poseděl u piva, jehož výběr je zde opravdu bohatý.

Když se narodí vnučka

Užívali jsme si. Nikdo nás nehnal z lokálu, že je zavřeno. Nikdo nás neokřikoval že jsme hluční. Hodili jsme do sebe pár piv a hajdy na kutě. Ráno jsme se vypotáceli ze Zverovky do mrazivého krásného dne.

Následoval výstup k Roháčskému vodopádu i pokusy o lezení na muzeálních exponátech, které v oslnivě zářícím sněhu zanechávali rezavé stopy. K našemu vybavení patřil i rádobycepín vyrobený na dílnách v závodech Klémy Gottwalda a také šrouby do ledu z útrob Migu 25, které vyrobili šikovní mechanici kdesi v opravnách Rudé armády na Krymu.

Musíme se přemístit do nedalekého Zuberce, kde máme dohodnutý druhý nocleh. Ubytováváme se a jdeme lyžovat. Po pár jízdách zjišťujeme, že postrádáme Dědka. Našli jsme ho zašitého za horní budkou vleku, jak nasává z místním vlekařem jakousi samohonku a vzpomíná na Himaláje.

S Michalkou do nebe

Může nás z něho klepnout. Podruhé nás může klepnout když se o tu samohonku pokouší podělit i s námi. Je to jakýsi destilát, snad z brambor ochucený mátou, hašlerkami a malinovým sirupem. Opětovně unášíme Dědka a kopeme ho dolů z kopce.

Dan jej upozorňuje na zrádnou, uměle vytvořenou muldu, se kterou už máme oba otevřené účty. Dědek k ní neomylně zamíří. V očích pohled kamikadze a s výkřikem Michalkooo! je katapultován kamsi do nebe, aby nám záhy zmizel v lese.

Vyprošťujeme ho z láskyplného objetí mladého smrčku, lyže orientujeme směrem ke spodní části areálu a herdou do zad jej startujeme k poslední jízdě dnešního dne. Když dolů dorazíme i my, nalézáme Dědka v hospodě, jak přísedícím dívkám vysvětluje problematiku porodnosti v USA.

Byl jsi něžný?

Kupodivu je stále provozu schopný a na první pohled střízlivý. Cestou k penzionu nakupujeme zásoby slovenského stolního vína a zahříváme se svařákem. Večer se dědek chápe své legendární kytary, kterou slepoval pod Tilich Peak, když se mu na ni svalil jak.

Hraje písničku za písničkou. Večer probíhá ve jménu Michalky, Ameriky a všeho českého. Nic lidského nám není cizí. Nemůžeme si vynachválit penzion Hubert, ve kterém máme k dispozici samoobslužný výčep se zásobami všemožného alkoholu. I parohy jsme si nasadili!

Oslava se protahuje do brzkých ranních hodin. Ráno jsem se probudil na rozložené posteli vedle Dana. Ptal se mně, jestli jsem byl něžný. Blbec. Vstávám a jdu po stopách mých svršků. Ty mne navádějí ke schodišti a dveřím, kde jsem měl původně spát.