Biatlon je tvrdá ale radostná práce

"Když vás práce baví, děláte ji určitě lépe, než když ji děláte jen pro peníze," říká úspěšný reprezentant v biatlonu Ondřej Moravec. "Tak to je i v profesionálním sportu. Biatlon mě baví a jsem v něm dobrý."

Jeho reprezentační trenér Ondřej Rybář zhruba popisuje, jak taková práce vypadá: "Na jaře skončí sezona, všichni toho už mají - závodníci, trenéři i celé realizační týmy - a na měsíc si vezmou dovolenou. Od června začíná objemový trénink, každý si při něm hrábne na dno, protože v posilovně a při vytrvalostní i sprinterské přípravě  je nutné jít až nadoraz. Na podzim začne sezona přípravnými kempy na sněhu a to je vidět, že se soupeři a známí potkávají na tratích, začínají se usmívat a těší se na závody. Pak už konečně začne závodění a to je vlastně z celého roku to nejlehčí."

"Lidé se mě ptají, kdy vlastně začínám trénovat, jestli 14 dní před závody, nebo třeba už měsíc předem. Tuhle otázku myslí zcela vážně," usmívá se Ondřej Moravec. 

Ondřej Rybář k tomu dodává: "Ono je to ještě složitější. Když má závodník někde rezervy, musí to trénovat již během závodní sezony, aby v příští sezoně mohl být lepší. Ono těch pár měsíců od června do října je moc krátká doba na nějaké výrazné zlepšení."

"Uvidím, jak mi to letos půjde," je velmi opatrný Ondřej Moravec. Od léta bojoval s infekcí jater, fyzičku trénoval jen na půl plynu a teprve včera oznámil, že už je zcela fit. Dokonce se ani nezúčastnil svého oblíbeného Mistrovství České republiky v biatlonu na kolečkových lyžích, který se tento rok konal u něho doma v Letohradu. "Doufám, že jsem hrozně moc vylepšil střelbu, protože tolik času na její trénink jsem nikdy neměl."

"Proč trénuji? Kromě toho, že mě to živí, tak jsem rád u obrovského rozvoje biatlonu jako celosvětového sportu a hlavně u českého úspěchu," míní trenér Ondřej Rybář. Zabrousí i do role sportu jako takového: "Jsem strašně rád, že sportovci dávají naději a zároveň příklad. I tady v Lanškrouně jsou určitě lidi, kteří si řeknou, že když na světový úspěch dosáhne obyčejný kluk odvedle z Letohradu, tak se mohou i oni sami o něco podobného pokusit ve sportu nebo v jakékoliv jiné oblasti života."

Televizní komentátor Tomáš Lachman prohlašuje, že ví, na co se ho určitě někdo z publika zeptá, a proto tuto otázku položí sám: "Jak se trénují muži a jak ženy? Čím se to liší?"

Podle Ondřeje Rybáře je obrovský rozdíl v psychologii. "U kluků je to jednoduché a přímé. Taky mě občas pošlou do pr.... Ale pak si o tom popovídáme a oni výsledek debaty akceptují. Jsou to dravci hladoví po vítězství a tomu podřizují skoro všechno."

Se ženami to má trenér těžší. "Ony nejsou tak přímočaré a kromě sportovních úspěchů mají také jiné cíle. Proto jim nějakou dobu trvá, než mé pokyny promyslí, usadí se jim v hlavách a začnou se podle nich řídit. Potom ovšem bývají preciznější než chlapi. Ženy také málokdy něco ošidí v tréninku, o což se zvláště mladší kluci občas pokoušejí."

Protože na besedě se podílel dvě cyklistické a koloběžkářské firmy, byl vylosován jeden náhodný divák, který vyhrál koloběžku pro dospělé Crussis Urban. Stejné modely dostali také jako poděkování oba biatlonisté.

"Na koloběžkách dnes trénují přes léto hlavně klasici," připomíná trenér Ondřej Rybář. "Oni potřebují natrénovat pořádný odraz a ten jim koloběžka dá." Pro biatlonistu Ondřeje Moravce je koloběžka spíš relaxační sportovní nářadí. "My v biatlonu potřebujeme sílu v rukách a pořádný skluz. Každé odreagování při jiném sportu je ovšem dobré."

 Biatlon na HORYDOLY

Biatlon stále dostává peníze od bavorské automobilky BMW

Proč davy šílí při biatlonu