Děti, zpátky na lyže!

Navíc se tu našinci cítí skoro jako doma, protože okolí Kaprunu je plné Čechů, Maďarů, Poláků, které jakoby z povinnosti doplňovali Němci a pár Rakušanů.

Ledovec pod Kitzsteinhornem

Nejvýš v dalekém širokém okolí se lze vyvézt na ledovec pod Kitzsteinhorn až do výšky 3029 m. Zatímco zimní pobyt tu nebývá příliš příjemný, letní ledovcové lyžování je zajímavým zpestřením dovolené. Třítisícové vrcholy v okolí jsou totiž jen pár kilometrů od hlavního alpského hřebene, který dělí evropské počasí na teplé jižní slunečné a chladné severní podmračené, což se projevuje neustálými pohyby masy vlhkého vzduchu nad horami. Za hezkého slunečného dne se sem ovšem vyplatí zajet už kvůli rozhledům.

Autem nebo skibusem dojedeme na bezplatné parkoviště pod lanovkami. Z dolní stanice vyjíždějí dvě kabinky pojmenované poněkud nadneseně Gletscherjet 1 a Panoramabahn. První má do rychlosti tryskáče hodně daleko a z druhé vidíme především skalnatá úbočí. Na Häuslalm (Domečková louka) přestoupíme a pokračujeme Gletscherjet 2 k Alpincentru.

Komplex moderních budov je opravdu středem veškerého lyžování na ledovci, protože uvnitř se ukrývá obří samoobslužná restaurace, informační kancelář, půjčovna lyží a snowboardů, toalety a odtud také odjíždějí další lanovky a vleky.

Vrcholová lanovka nejede na vrchol

Pokud si vybereme kabinovou Gipfelbahn (Vrcholová lanovka), sice nedojedeme na vrchol, ale dostaneme se na hřeben Kitzsteinhornu. Dá se tu najíst, nebo si aspoň prohlédnout daleké alpské panorama, ale na lyže budeme muset sjet kolejovou lanovkou Gletscher-Shuttle o kousek níž. Až nás krabice na kolejích vyplivne na sněhové pláni pod Magnetkopf (Magnetová hora), můžeme konečně nazout lyže nebo snowboard a vychutnat první oblouky na sněhu.

Šest středně dlouhých a krátkých sjezdovek je placatých, se stálým sklonem a tedy nepříliš zajímavých. Mají snad jen dvě výhody. Pokud je v dolních patrech skiareálu mraky nebo mlha, tady nahoře může být slunce. Zároveň jsme tak vysoko, že se nám odtud otevírají daleké rozhledy směrem do údolí řeky Salzach a k Zell am See. Za to se ovšem platí nepohodlím, protože nahoru se dostanete jen pomocí vleků.

Několik červených a pár modrých sjezdovek si můžeme projezdit o něco níže v obřím sněhovém kotli zvaném Sonnenkar (Sluneční kotel) nad Alpincentrem. Obsluhují je čtyři rychlé talířové vleky a tři sedačkové lanovky. Pod Alpincentrem vede už jen jedna úzká červená sjezdovka na mezistanici Häuslalm. Byla by lyžařsky vděčná, protože často mění směr i sklon, ale bohužel je stále plná. Není tedy výjimkou, když ji lyžaři během dne vydřou až na kamenitý podklad. Nejhorší je to odpoledne, kdy se všichni vracejí dolů, aby se svezli lanovkou na parkoviště. Přitom se lyžařská dálnice mění na ucpanou městskou výpadovku a je utrpení se nějak dostal dolů.

Černé vzpomínky jsou ještě živé

Kaprun je populární, dobře přístupný a levný ledovec, a proto počítejme s tím, že dopoledne bývá na údolních stanicích hodně plno a vystojíme tu nějakou frontu. Čekává se také na nejvyšší kabině Gipfelbahn a pod bublinovou sedačkou Sonnenkarbahn. Vleky jsou zaplněné podle toho, kde zrovna svítí slunce a kde je nejméně vydřená sjezdovka.

Vzpomínky na požár v tunelu, kde jezdila kolejová lanovky z údolí k ledovci, jsou sice stále živé, ale trať stále stojí a nebylo by příliš náročné ji rekonstruovat. "Jednou zase bude jezdit," je přesvědčený jeden místních z lyžařských instruktorů, který se představuje stejně jako všichni jeho kolegové jen křestním jménem Michael. Stojíme před pomníkem obětem, kde stále hoří svíčky a jsou položené čerstvé květiny. "Lidé musejí zapomenout, a potom se zase rozjede byznys. Tak to na světě chodí."

V bližší budoucnosti se chystá vybudování jedné velké kabinové lanovky, která nahradí všechny čtyři gletscherjety a nebude tedy nutné přestupovat.

Nejlepší sjezd

Od ledovcového vláčku Gletscher-Shuttle lehkou modrou sjezdovkou podél dvou krátkých vleků Magnetköpfllifte, dále červenou širokou prudkou strání podél další dvojice vleků Schmiedinglifte a několika serpentinami k Alpincentru. Na „náměstí“ doleva a po rozmanité červené k mezistanici Häuslalm. Převýšení je 925 m. Až do údolí není možné sjet, protože lanovka vede nad prudkými skálami.

Skiroute

Neupravená, ale bezpečná trasa nejprve prudce spadá od Gletscher-Schuttle do sněhového kotle na druhou stranu, než vede sjezdovka. Směřuje ke stožáru lanovky Gipfelbahn, aby se nad ním připojila na červenou sjezdovku, která končí u Alpincentra. Od něho se jede úplně vlevo od obou lanovek Gletscherjet 2.

Snowboardéři označují tento úsek jako Naturpipes, neboli přírodní U-rampy. Údolíčka a roklinky tu bývají vymodelované větrem a sněhem do fantastických tvarů.

Maiskogel na pohodu

Jestli na ledovci sněží a fouká, je lepší sjet dolů na Maiskogel (Mlžnatý kopec). Tato hora mírně se zvedající nad Kaprunem do výšky pouhých 1675 metrůn je ideálním místem pro začátečníky, rodiny s dětmi a milovníky relaxace na lyžích. Tady není kam spěchat, kde bojovat s živly nebo prudkými svahy. Zde se jezdí na pohodu.

Jedna kabinka, tři sedačky a vlek nás povozí po lučních sjezdovkách modré a červené obtížnosti. Letos přibyla v tomto malém areálu lanovka, která startuje přímo v obci. Stačí tedy vyrazit s lyžemi na ramenou z penzionu, koupit si svačinu v supermarketu, přejít ulici a sednout na lanovku.

Na Maiskogelu se jezdí podél lesa a během sjezdů potkáme občas strom, chalupu, nebo aspoň nějakou mez. I za špatné viditelnosti se tady dá dobře orientovat a v pohodě sjíždět. "Plánujeme spojení areálů Maiskogel a Schmittenhöhe nad Zell am See," nastiňuje plány do budoucna Christian Pfeffer z kaprunské marketingové agentury. "Jsou k tomu ale potřeba velké terénní úpravy."

Nejlepší sjezd

Chceme-li si užít pohody na Maiskogelu až do dna, vychutnejme nenáročné modré sjezdovky, které šněrují kopec zleva doprava. Z vrcholu jedeme lesem k hospodě Maiskogelalm, prvním dlouhým traverzem přejedeme kopec ke spodní stanici lanovky Maiskogelköpflbahn tam, druhým zase nazpátek pod lanovku Maiskogelalmbahn a dolů dorazíme po širokém hřbetu podél lanovky Schaufelberg. Není to žádná divočina, ale hezké svezení s převýšením 800 metrů.

Skiroute

Terénní sjezd má podobný charakter, jako všechno zdejší ježdění. Z vrcholu Maiskogelu jedeme přímo dolů nejprve po louce, po chvíli nás sevře les a ocitneme se na křižovatce modré a červené sjezdovky. Zvolíme upravenou červenou trať, která nás dovede k hospodě Stangerbauer, odkud pokračujeme po obrovské louce mírně doprava k lesu a ke kabinové lanovce. V čerstvém jiskřivém prašanu můžeme krájet jeden oblouček za druhým až do úplného vyčerpání.

Takové normální lyžování na Schmittenhöhe

Přímo nad velkým rekreačním městem Zell am See vznikl za padesát let usilovné práce nenápadně atraktivní skiareál. Pro české návštěvníky je to alternativa sjezdového lyžování na Kaprunu, pokud tam nevládne hezké počasí.

Přímo z Zell am See vyvážejí lyžaře tři kabinové a jedna sedačková lanovka do zalesněných svahů nad jezerem. Systém dalších vleků a lanovek je dostane až na vrchol Schmittenhöhe ve dvou tisících metrech nad mořem.

Sjezdování je tu překrásné, protože si můžete vybrat mezi holými vrcholovými pláněmi a spodními úseky širokých tratí v lesním pásmu. Většina sjezdovek jsou tu lehčí červené, některé úseky jsou černé. Žádný svah však nelze označit jako zabiják.

Vše se dá projíždět plynule a zároveň razantně. Přesně podle aktuální nálady a síly v nohou. Kdo má raději tvrdý a dobře upravený sníh, měl by dopoledne jezdit spíše v pravé části skiareálu obrácené na západ. V okolí Sonnkogelu (Sluneční kopec) jsou totiž široké ideálně rovné sjezdovky, kde se to dá rozbalit naplno. Carvingová technika dovolí řezat zatáčky s ramenem na zemi. Po poledni do nich ovšem začne svítit slunce a sníh začne měknout. Navíc se sem začnou stahovat lyžaři prahnoucí po slunci a tratě se zaplní.

Levá část v okolí chaty Pinzgauer a vršku Hirschkogel (Jelení vrch) je vhodná pro milovníky dalekých rozhledů. Z plání i širokých lesních sjezdovek je dobře vidět na hlavní hřeben Alp. Znalci rozpoznají nejvyšší rakouské hory Grossglockner a Grossvenediger, ale také další populární třítisícovky Wiesbachhorn a zvláště dominantní Kitzsteinhorn. Na druhou stranu si můžeme z ptačí perspektivy prohlédnout další lyžařské areály jako například Hinterglemm a Leogang.

Možná si všimnete, že v celé oblasti Schmittenhöhe je jen jedna malá U-rampa a nevelký snowboardový park. Ani snowboardéry tu není nijak zahuštěno. "Rakouské děti se vracejí k lyžím," říká na základě průzkumů Christian Pfeffer. "Mají snowboardové návyky, chování i oblečení, ale jezdí na lyžích."

Nejlepší sjezd

Nejdelší trasa vede z vrcholu Schmittenhöhe po otevřeném hřebenu podél restaurací Panorama-Pfiff, Glocknerhaus a Areitalm. Zde se začne kroutit v serpentinách po loukách a skončí až u dolní stanice lanovky Areitbahn v Zell am See. Obtížnost sjezdovek je většinou červená, některém odpočinkové úseky jsou modré. Převýšení činí 1200 metrů.

Skiroute

Volné terény v této oblasti nehledejte. Sjezdovky střídá hustý neprůjezdný les. Freeridery by mohl zlákat prudký svah z vršku Schmittenhöhe směrem k Zell am See, ale tam nejezdí ani místní borci. Je totiž mimořádně lavinézní, protože sníh tu leží na travnatém podkladu. Stačí oteplení, nebo naopak větší zima, či odříznutí lyžemi, aby se sněhové masy daly do smrtelného pohybu.

Lyžování v Zell am See není jen ledovec Kaprun