Lyžařské safari ve Špindlu

Původně malá dřevařská osada se za první republiky změnila na mondénní letovisko s přepychovými hotely, za socialismu se stala rekreační oblastí se stovkami podnikových chat nevalné úrovně a nyní se mění na centrum turistického průmyslu evropského střihu.

Pojeďme si projet všechny sjezdovky, které špindlerovská permanentka nabízí. Nic takového jinde v tuzemsku není možné. Autobusové nádraží a tři hlavní parkoviště stojí přímo pod první lanovkou na Hromovku.

Hromovka

Jízdenku si koupíme na dolní stanici sedačky a vydáme se nahoru. Okolo desáté hodiny, kdy chce vyjet na sjezdovky nejvíce lyžařů, to znamená třeba i půl hodiny ve frontě.

Z Hromovky dolů vedou dvě sjezdovky. Doporučujeme napřed zkusit pravou (při pohledu z kopce dolů) frekventovanou modrou. Po ránu ještě nebývá přeplněná a nabízí svezení plné terénních zlomů a zatáček.

Pokud bude dost sněhu, lze se pustit i na levou červenou, ale pozor na několik záludných míst. Napřed je to úzká trať v lese, která se sice rozšiřuje, ale zároveň nenápadně nabírá na sklonu. Najednou zjistíme, že jedeme po bubnu, pod který není vidět. Pod bubnem se trať zase zužuje a mezi smrky bývá pokrytá ledem nebo vydřená až na zmrzlou hlínu. Z lesa proto vyjíždíme velmi rychle na louku, ale ta překvapuje několika mezemi a velmi rozbitou tratí.

Naštěstí už to k lanovce není daleko. Lanovkou na Hromovku vyrazíme ještě naposled. Sjedeme kousek po známé modré a na jediném velkém rozcestí odbočíme doprava.

Svatý Petr

Sjedeme do centra veškerého lyžování - Svatého Petra. Tady jsou školy, půjčovny, restaurace, bufety a také toalety. Vyjíždějí odtud dvě lanovky, na které je většinou nutné vystát fronty desítky minut. My se dáme větší z nich a necháme se vynést na Pláně. Ještě jednou, a teď už kompletně, si dáme znovu modrou po levé ruce.

Na Pláně potom vyjedeme podruhé, abychom kousek vpravo od modré sjeli ještě červenou. Na to, jak je místy prudká, tu jezdí dost nešikovných lyžařů a snowboardistů. Před sjezdem se ještě můžeme zastavit na svačinu v nepříliš noblesní boudě Na Pláni.

Ze Svatého Petra vyzkoušíme druhou lanovku, která vede okrajem prudkého svahu zvaného Černý hank. Lanovka končí ve dvou třetinách sjezdovky a je nutno přestoupit na vlek. Jestli modrá sjezdovka na Hromovce bývá plná, tak tady začíná opravdové běsnění.

Teprve od konečné stanice lanovky padá dolů pověstný buben, který sjezdovku mění z červené na černou. A po něm padají i desítky lyžařů. Je tak prudký, že těžko brzdí po zádech i po břiše.

Vlevo od dojezdu sjezdovky je pravidelně upravovaná U-rampa, pod ní lze vyzkoušet vysoký a daleký skok, kde se konají snowboardové závody a exhibice. Na druhé straně sjezdovky je malý snowboardový park se zábradlíčky a několika dalšími překážkami.

Malé vleky

Obětujeme-li kilometr chůze do kopce, můžeme si sjet i dvě závodní slalomové sjezdovky na Stohu. Nemají jiné využití než pro trénink a závody: jsou to nezajímavé svahy stále stejné obtížnosti mezi červenou a černou, často vyfoukané a z centra Špindlerova Mlýna je sem daleko. Proti nim ve svahu jezdí krátký vlek Horal především pro místní chalupáře a návštěvníky podnikových chat.

Ze Svatého Petra sjedeme lyžařskou cestou po levé straně potoka do Špindlerova Mlýna. Téměř z centra vyjíždí vlek Krakonoš. Vpravo stojí za to sjet dvě přibližně stejně těžké červené sjezdovky. Úzký průsek v lese střídá dlouhý traverz po louce a končí se padákem na dojezdu.

Medvědín

Odpoledne se skibusem přesuneme pod Medvědín. Budeme-li mít štěstí, čekání na lanovku tady trvá jen pár minut. Za hezkých slunečných víkendů ovšem počítejme s nejméně půlhodinou, kterou budeme muset prostát při čekání, až na nás dojde řada. Kdo nervózní atmosféru ve frontě nevydrží, může opustit frontu a zajít do drahého iglú-baru nebo levnějšího kiosku. Grog, rum či pivo ho jako spoustu jiných lyžařů přivede do dobré nálady.

Na lanovku se pořádně oblékněte, protože v horní polovině jízdy většinou fouká po bezlesých pláních mrazivý vítr. Černá sjezdovka vlevo od lanovky je zřejmě nejlepším carvingovým terénem v republice. Nebývá tu moc lidí, sklon je sice velký, ale stále stejný a sjezdovka je široká. Můžeme tu tedy bezstarostně krájet jeden oblouk za druhým.

V polovině svahu končí nejhezčí úsek sjezdovky a lze jen doporučit, abyste tady odbočili doprava a na Medvědín se vyvezli vlekem pod lanovkou. U horní stanice můžeme zajít do lyžařského bufetu.

Vpravo od lanovky vede krásná červená, kde je všechno, jak má být. Nejprve dlouhý rovný úsek bez nebezpečných překážek, od dolní stanice vleku se sjezdovka rozšiřuje, ale také klikatí a na lyžaře si připraví několik terénních zlomů. Závěrečný sjezd do levotočivé zatáčky je pastí pro nezkušené začátečníky. Ledové anebo aspoň vydřené plotny se tu střídají s nahrnutými závějemi sněhu, a tak se na prudkém svahu odehrávají scény vhodné pro prezentaci v televizním pořadu Neváhej a toč!

Horní Mísečky

Na Medvědín vyjedeme ještě jednou a po pár krocích od lanovky do kopce pojedeme na Mísečky. Trať vede nejprve mírně po letní silnici a teprve po pár stech metrech se ocitneme nad červenou sjezdovkou. Zastavíme se, nabereme dech a vrhneme se ze silnice dolů na sjezdovku. Zpočátku velmi strmý svah přejde do mírnějšího a příjemně nás doveze k vleku. Užijme si však mírného sjezdu a pokračujme plochou sjezdovkou po louce určenou především začátečníkům.

Co jsme vynechali

Jestliže bylo pěkné počasí, nějakým zázrakem se nám podařilo vyhnout frontám na lanovky a moc jsme při lyžování neodpočívali, stihli jsme za den objet skoro všechny sjezdovky ve Špindlerově Mlýně. Vynechali jsme pouze Davidovky u stejnojmenných bud vysoko nad městem směrem na Petrovku (je to daleko, vlek jezdí jen občas a dlouhá modrá sjezdovka není dobře upravovaná), Krausovy boudy v Labské u příjezdu do města (dlouhá luční středně obtížná sjezdovka) a krátké vleky Slavia a Slovan.

Na závěr dne se z Míseček vyvezeme dvěma vleky nazpátek na Medvědín a vychutnáme si nejdelší špindlerovský sjezd o délce přes pět kilometrů. Není to žádný padák, ale pomalé turistické povození z kopce. Často ho jezdí i běžkaři.

Spolu s červenou míříme po silnici na Mísečky, ale tam, kde doleva dolů padá sjezdovka, pokračujeme stále dál. Lesem dojedeme na Masarykovu silnici ze Zlatého návrší. Na frekventované křižovatce dejme přednost jako v autě zprava a sjeďme na Horní Mísečky.

Jestliže vás tady předjede běžkař, nedivte se. Asi má dobře namazáno. Pokud se zde neubytujeme, přetraverzujeme sjezdovky a mezi dolním a horním vlekem, kterými jsme jeli nahoru, zamíříme na Vodovodní cestu. Turistická sjezdovka místy přechází téměř do roviny, ale také umí dát na jednom prudkém ledovatém zlomu nepozornému lyžaři co proto. Mezi ledem se totiž kutálí dost hlinitých zmrazků a nenápadných kamínků. Sjezd končí buď u dolní stanice lanovky na Medvědín, nebo přímo v centru Špindlerova Mlýna. Na lyžích se dá dojet až k autobusovému nádraží, kde jsme brzy ráno začali.

Denní permanentka stojí v hlavní sezóně 650 korun. Do konce února se jezdí od půl deváté ráno do čtyř hodin odpoledne, poté se provozní doba protahuje do půl páté. Hromovka vyjíždí již v osm ráno.

Parametry sjezdovek

Hromovka, 280 m, 1110 m

Davidovky, 200 m, 1500 m

Krausovy boudy, 260 m, 1500 m

Slavie, 100 m, 350 m

Slovan, 40 m, 250 m

Svatý Petr

Turistická, 450 m, 2700 m

Červená FIS, 450 m, 950 m

Červená, 450 m, 2150 m

Černá FIS, 180 m, 550 m

Stoh, 200 m, 600 m

Stoh, 220 m, 750 m

Horal, 60 m, 300 m

Centrum města

Krakonoš I., 160 m, 700 m

Krakonoš II., 280 m, 750 m

Medvědín

Černá, 280 m, 1000 m

Červená, 490 m, 2300 m

Červená, 210 m, 1100 m

Turistická, 490 m, 3700 m