Lyžování na ledovci Diablerets

Populární Les Diablerets je švýcarská horská vesnice žijící z turistického ruchu. Kromě lyžování láká návštěvníky na spoustu dalších atrakcí a turistická sezóna zde trvá celý rok. Pokud člověk nezavítá přímo do města, má pocit, že je v horách skoro sám.

Les Diablerets

Samotné lyžařské středisko se nachází pořádný kus za vesnicí, je tedy nutné použít skibus, či vlastní auto. První gondola stoupá vzhůru a my s ní.

Za čtvrt hodiny se dostáváme do výšky 2300 metrů a přestupujeme na druhou gondolu. Ta nás donese za další čtvrt hodinu do výšky tří tisíc metrů. Pokud má někdo zájem, vyhlídková terasa nabízí pohledy na velkou část švýcarských a francouzských Alp.

Nás sem však přivádí touhá po lyžování. Stoupáme na lyže a po ledovci přejíždíme k dalším lanovkám. Zde se dá ve výškách nad dva a půl kilometru vyžít dle libosti. Kromě upravených tratí jsou k dispozici snowpark a volné plochy na freeride.

Pokud by to někoho omrzelo, tak se během půlhodinového sjezdu dostane o kilometr níž a pomocí lanovek se dostane zpátky k mezistanice gondol. Okruh stihne objet za hodinu.

Monts Jura

Hned za Ženevou je lyžařské středisko Monts Jura ve stejnojmenném pohoří. Sdružuje čtyři stanice, vždy jsou dvě společně propojené.

Obě střediska Col de la Faucille-Mijoux a Lelex-Crozetnejsou nikterak rozsáhlá, co se týče velikosti, dala by se přirovnat k Špindlerově mlýnu či Peci pod Sněžkou. Kvalitou připravených tratí, množstvím sněhu a hlavně obsluhou jsou zcela jinde. To vše za cenu 17,5 Eur na jeden den.

Čeho si všimnout? Možná toho, že více než polovina lyžařů používá helmy a freeride je minimálně tolerován, pokud není téměř povinnost. Tolik volného terénu, úžasného prašanu a tolerance jinde asi hned tak nezažijete.

Současně je třeba poznamenat, že se lyžaři chovají ohleduplně k přírodě a poškození jsem nikde nezaznamenal. Zakázané svahy jsou respektovány.

Avoriaz

Francouzské středisko Avoriaz je součástí skiregionu Portes du Soleil. Jezdí se sem skibusem nebo vlastním auterm. Od spodního parkovište se dostaneme lanovkou snadno do vlastního střediska. To se nachází mezi skalami a hotely jsou v podstatě na sjezdovce.

Místo silnic jsou zde sjezdovky. Dopravu nahoru obstarávají lanovky. Modré sjezdovky jsou dokonale urolbované a dostatečně široké, nebudete se muset neustále vyhýbat ostatním lyžařům. Jinou filozofii poskytují červené sjezdovky. Ty jsou ponechávány bez rolbování. Na tratích se tedy tvoří pořádné boule.

Chce se to nahoře zhluboka nadechnout, skočit do toho a chytit správný rytmus. V momentě kdy z něj vypadnete, tak hrozí, že vás čeká let vzduchem. Boule jsou to pořádné, výškou jsou v půli stehen i více. O to více pak nadává lyžař na začátečníky, co nejedou pravidelně a boule díky jim nejsou pěkně symetrické, ale místy vytvářejí ostré zatáčky.

Černé sjezdovky jsou ponechávány bez jakékoliv péče. Díky tomu sem mnoho lyžařů nezamíří. Ti co se odváží, si za to pořádně užijí. Nutno však být hodně dobrým lyžařem, zvyklým na jízdu v hlubokém sněhu, v příkrých svazích a schopným přizpůsobit styl a rychlost jízdy podmínkám a sem tam skočit.

Pokud vyjedete do kopce, uvidíte cedulku na Švýcarsko. Nejedná se o žert, ale opravdu můžete jet lyžovat do Švýcarska. Pokud ovšem máte permanentku na celé Portes du Soleil. Pokud jí nemáte, tak se dočkáte na švýcarské straně nemilého překvapení. Turniket vás nepustí a podlézat zábradlí se nevyplatí, neboť je za ním kontrolor jízdenek. Pokud by se taková nepříjemnost stala, můžete zkusit slušně poprosit vlekaře, ať vás nechá vyjet zpátky nahoru, nebo si budete muset koupit lístek na lanovku nahoru.