Pomezní hřeben v Krkonoších na lyžích

Hřebenovka z Pomezních bud do Svobody nad Úpou není nijak upravována, zčásti je projetá od náhodných lyžařů a často vede strmými hlubokými úvozy.

VIDEO Pomezní hřeben, Krkonoše

Jeho značnou výhodou je, že na něm nepotkáte příliš lidí. V okolí nejvyšší hory Lysečiny nejspíš pár pěších turistů z Polska a Čech. Poblíž rozcestí Pod Lysečinskou boudou a na Rýchorách se chvíli budete míjet s běžkaři. Občas se zjeví partička na sněžnicích. V době koronavirové epidemie je mimo provoz vlek skiareálu U Kostela, který má horní stanici právě na hřebenu.

Autobus na Pomezní boudy

A ještě jedna věc je na tomto hřebenu příjemná: Můžete využít linkový autobus a nemusíte řešit, kde zaparkovat auto a jak se pro něj vrátit.

Přijíždíme autem na nádraží ve Svobodě nad Úpou. Parkoviště je dost velké a parkuje se zdarma. Mohli bychom také přijet dálkovým autobusem z Prahy či Hradce Králové, nebo vlakem z Trutnova.

Na spojeném vlakovém a autobusovém terminálu stačíme přečíst pár stránek z dobře zásobené samoobslužné knihovny a přijíždí autobus. Na Pomezních boudách vystupujeme za necelou hodinu. 

HISTORIE: Lidé přišli do Krkonoš přes Pomezní boudy

Vládne tady poněkud zmatek. Hotely a penziony jsou zavřené, placené parkoviště plné. Motají se tu Poláci, kteří nesmějí do Čech, a Češi, kteří nesmějí do Polska. Po silnici pobíhají rodinky s boby a sáňkami. Do stopy nastupují opravdoví běžkaři i ti, kteří na běžky stoupnou jednou za uherský rok. 

Mírné stoupání na Lysečinskou horu

Rychle tedy nalepíme stoupací pásy na skialpové lyže u rozcestníku poblíž hraničního přechodu (1050 m) a vyrazíme po hraniční zelené turistické značce na jih do mírného kopce. Stoupáme úvozovou cestou, která je prošlapaná od pěších turistů. Na běžkách by to šlo špatně, ale na skialpech jdeme jako na procházku. 

U rozcestníku s červenou značkou mířící do Polska (v zimě je zakázaná) dostává zelená značka jméno Cesta Jiřího Nováka po bývalém řediteli Krkonošského národního parku a Lesů České republiky.

Míjíme už skoro na rovině horní stanici vleku skiareálu U Kostela, který vozí lyžaře zprava z české strany. Po dalším kilometru mírného stoupání jsme na Lysečinské hoře (1188 m).

Jen odhadujeme, kde máme sundat pásy, protože terén je tu rovinatý a žádný rozcestník neříká, že už jsme nahoře.

Sjezdy a rovinky do Albeřického sedla

Prodlužujeme teleskopické hůlky na co největší délku a pícháme soupaž přes hezké vrcholové pláně. Kdybychom nebyli schovaní v mracích a nesněžilo, viděli bychom daleko do Polska a částečně také do českého podhůří.

Následuje několik strmých sjezdů podél hluboce zaříznuté úvozové cesty. Kličkujeme v horském lese a zároveň se důsledně držíme zelené značky. Nechceme zbytečně ztrácet výšku. Tady je jednoduché omylem sjet hluboko pod hřeben.

Na rozcestí Pod Lysečinskou boudou (915 m) se nakrátko ocitneme na urolbované běžkařské dálnici. Červená značka se tady jmenuje Cesta bratří Čapků. Z ní rychle uhneme zase na naši zelenou značku. Střídá se na ní les, louka, rovina, krátká stoupání i klesání. Někdy se vyplatí na pár desítek metrů vzít lyže na ramena. Lepení pásů nepřichází v úvahu.

Z vrchu Kopina (910 m) si užíváme luční sjezd prašanem do Albeřického sedla (850 m). Vedla tudy v minulosti jediná cesta přes Krkonoše z katolických Čech do protestantského Slezska, kterou bylo možné projet s povozem. Ostatní trasy byly jen pro pěší.

Celní cesta: jediná sjízdná komunikace do Slezska

Známý je odchod náboženských exulantů roku 1620 včetně dramatického útěku Maršovských před jezuity spolu s farářem jménem Zacharias Schmiedt (česky Zachariáš Kovář) kvůli luteránské víře. Těsně pod sedlem na české straně stojí kamenný pomník s kalichem a německým nápisem. Svádělo by si myslet, že jde upomínku na útěk od katolíků k protestantům, ale není tomu tak. Jednak luteráni nesnášeli husity a měli je ze za kacíře a jednak sami kalich jako symbol neužívali. Bohužel zatím nevíme, kdy a proč byl pomník postaven.

V Albeřickém sedle pekelně fouká a sněží. Nemá smysl pokračovat dál. Přece nezmrzneme někde dál na kopci! Sjedeme tedy po historické Celní cestě v oslepující vánici do Horních Albeřic. Do zapadlé vísky v dlouhém krkonošském údolí nejezdí autobus od té doby, co se odtud vystěhovali skoro všichni obyvatelé. Většina byla vyhnána po 2. světové válce, protože byli Němci, někteří dokonce členové nacistické strany. Částečně je nahradili přistěhovalci z českého vnitrozemí, ale těch postupně ubývalo, až dnešní stav eviduje pouhých 11 stálých obyvatel v celém Albeřickém údolí. Domy slouží jako soukromé či podnikové chaty, nebo jako penziony a apartmány pro turisty.

V závětří staré Celnice do sebe nalijeme poslední zbytek čaje z termosky, sníme čokoládovou margotku a vydáme se na cestu do civilizace. 

Silnice se nesype solí ani štěrkem, pouze se pluhuje. To nám hraje do karet. Pomalu a bez námahy se suneme na lyžích přes Horní Albeřice, Dolní Albeřice a Dolní Lysečiny do Horního Maršova. Zprava se připojuje zelená turistická značka z Dlouhého hřebene. V Maršově nasedáme na autobus a vezeme se do Svobody nad Úpou. Máme za sebou 15 kilometrů příjemného lyžování, které jsme zdolali za tři a půl hodiny i s přestávkami na odpočinek.

SKI GUIDE: Dlouhý hřeben v Krkonoších

V plánu jsme měli lyžařské pokračování z Pomezního hřebene před Rýchory až do Svobody nad Úpou. Kdyby nás nesehnala z kopců vánice, prodloužili bychom si trasu o pouhé dva kilometry, ale zůstali bychom až do konce na hlavním krkonošském hřebeni.

Přes Rýchory do Svobody nad Úpou

V Albeřickém sedle se podruhé lepí pásy. Dlouhé mírné stoupání vede po Staré železné cestě, která je značená červeně, stále po česko-polské hranici na návrší Čepek (912 m) a lokalitu Roh hranic (945), kde se dá odpočinout, případně zdarma přespat, v dřevěné turistické chatce. Na východním úbočí Mravenečníku (1005 m) dosáhneme nadmořské výšky 980 m. Pokračujeme na významná rozcestí Rýchorský kříž (957 m) a Kutná (996 m). Tady konečně sundáme pásy a pro dnešek je uložíme do batohu. Už je nebudeme potřebovat.

Rýchorskou boudu necháme po pravé ruce.

Rýchory na Horydoly
Pěšky a na kole: Rýchory úplně na východě
Na běžkách: Krkonošský jarní výlet na běžkách
Na skialpech a sněžnicích: Na tuleních pásech k Rýchorám

Spustíme se po modré značce do zalesněného údolí potoka Kalná. U lovecké chaty Pašovka (876 m) odbočíme ze široké údolní svážnice do pravého svahu po žluté značce. Úzká lesné pěšina nám umožňuje se přehoupnout do vedlejšího údolí bez nutnosti znovu stoupat do kopce.

Na Sluneční stráni (650 m) u turistického přístřešku se napojíme na Růženinu cestu. Svede nás loučkami a lesíky rovnou na nádraží ve Svobodě nad Úpou (510 m). 

Doporučené vybavení

* Skialpinistická výbava - lyže, pásy, hůlky, boty
* Turistická výbava - batoh 35-45 l, zapalovač, čelovka, mapa, lékárnička, opalovací krém, tmavé brýle, bivakovací pytel
* Teplé oblečení - čepice, kalhoty a bunda, návleky na boty, 2 páry rukavic, funkční prádlo, ponožky, fleece nebo softshell
* Peníze, doklady, pojištění, mobil, fotoaparát nebo kamera.
* Horké pití v termosce a jídlo na den.

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě