Den poté 9. listopadu 1620

Horská brána (přibližně v místě dnešní Prašné brány) vedla směrem na Kutnou Horu. Byla však zavřená. Komická situace vyvrcholila, když král musel poslat pro staroměstského hejtmana, aby bránu otevřel. S ním přišla i městská rada a Fridrich Falcký se s ní osobně rozloučil.  

Mezitím se u brány shromáždil dav Pražanů, kteří králi i jeho doprovodu nadávali a vyhrožovali. Kdyby se královský průvod zdržel o hodinu, zřejmě by ho shromáždění lidé již nepustili.

Nejvyšší zemští úředníci Bohuslav Berka z Dubé a Václav Vilém z Roupova se pokusili lid uklidnit, ale pak práskli do bot spolu s králem.

O necelé dvě hodiny později vtrhlo císařské vojsko v 11 hodin do pražských měst.

"Našeho vojska nebylo na bojišti víc než 15 000 jízdy i pěchoty, na pět tisíc lidí – většinou proti výslovnému zákazu – bylo v Praze, a velmi mnoho jich také strávily nemoci a dlouhé pochody, od minulého léta a nynější podzimní nemoci v Rakousích," popsal kníže Anhalt, jeden z velitelů stavovského vojska, situaci na bojišti.

Druhý den Kristián Anhaltský přidal konstatování: "Vaše Milost žila stále více a více uprostřed velké falší, nevěry, zrad velkých i malých. Vaše milost byla vystavena nebezpečí zajetí a vydání nepříteli. Ostatně bylo těžké se dostat skrze bránu, který byla jen nedbale střežena. Kdyby Vaše milost zůstala snad jen o hodinu déle, nebylo by jí měšťanstvo pustilo ven z města." 

POPIS BITVY: Bílá hora se opakuje

Začátek Třicetileté války

Bílá hora otevřela dveře válečným běsům do celé Evropy. Začala Třicetiletá válka.

Jedno z nejpůsobivějších líčení jejich hrůz napsal Bedřich Engels ve své knize Německá selská válka: "Po celou generaci plenila Německo křížem krážem nejbezuzdnější soldateska, jakou jen dějiny znají. Všude se ukládaly kontribuce, všude se loupilo, podpalovalo, páchalo násilí a vraždy. Nejvíce úpěl sedlák tam, kde stranou velkých armád jednaly na svou pěst a podle své zvůle malé nezávislé oddíly či přesněji záškodníci. Drancování a vylidňování nemělo mezí. Když přišel mír, bylo Německo v troskách – bezmocné, podupané, rozsápané krvácející. A nejubožejší postavení měl zase sedlák."

Třicetiletá válka (1618-1648) byl celoevropský ozbrojený konflikt, kterým vyvrcholily spory mezi římskokatolickou církví a reformačním vyznáním kalvinismem či luteránstvím. K tomu se přidaly obvyklé boje o moc a zisk, které Evropu sužují od začátku věků. 

Kdo a čím platil válečné výdaje

Z hodně obecnéhom pohledu šlo také o válku končícího feudalismu a nastupujícího kapitalismu. Katolíci byli placeni španělským zlatem z kolonií a korzárských nájezdů. Protestantům vysychal zdroj stříbra z Kutné Hory a zlata z Vysokých Taur, a proto museli finance získávat obchodem a prací. Katolíci tehdy ještě neporozuměli inflaci, kdežto protestanti už věděli, o co jde.

Vlastní válku začala revoluce stavů v zemích Koruny české proti císaři. Další paralelní boje probíhaly mezi Nizozemskem a Španělskem. Nakonec vstoupila do války Francie, která se obávala přílišné moci Habsburků. Válka skončila uzavřením Vestfálského míru v roce 1648, z něhož nejvíce získaly severské protestantské státy a Francie.

První roky války se bojovalo především na území Českého království a Rakouského arcivévodství. Později se boje přesunuly jinam, protože katolíci v Čechách a Rakousku vyhráli. Svůj podíl na tom měl také Albrecht z Valdštejna, který bral válku jako podnikání a nehodlal bojovat ve svých državách, které díky jemu vzkvétaly.

Polovina Evropanů zemřela, přežily dvě třetiny Evropanek

Vleklá válka v nevídaném rozsahu co do počtu vojáků i rozlohy válčišť, způsobila značný úbytek obyvatelstva. V Evropě poklesl počet obyvatel o 30 %, u mužů až 50 %. České země byly po většinu války uchráněny před největšími válečnými útrapami, ale počet obyvatel i zde poklesl o třetinu. Přímé válečné ztráty byly mizivé proti rabování, hladomoru, choleře, moru a zřejmě i sifylis u civilního obyvatelstva.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě