Lidé přišli do Krkonoš přes Pomezní boudy

Nejstarší slovanská osada v Krkonoších existovala určitě ve 12. století pět kilometrů od dnešního Trutnova směrem do hor.

Z Trutnova do hor

Už roku 1301 bylo založeno město Trautenau, ve kterém se smíchali Češi a Němci. Stálo trochu stranou dnešního centra Trutnova, ale bylo základem masivní kolonizace Krkonoš.

Odtud šli němečtí kolonisté pozvaní českými panovníky na sever stále hlouběji do hor. Až se dostali podél řeky Úpy na hřebeny k Pomezním boudám.

Legenda: O zabití trutnovského draka

Úpa je počeštělý název pro řeku i osadu rozloženou po horských úbočích. Původně se jmenovaly Aupa, což je staré německé označení pro mokřiny v údolních nivách. Neutrální zeměpisné označení se časem přelilo do místního názvu.

Hornictví ve Svobodě

Napřed se lidé nastěhovali do Freiheit (Svobody nad Úpou), kde byli císařem, kterému patřila velká část Krkonoš, osvobozeni od poplatků a daní, aby žili a pracovali v tak nehostinném místě. Je tu zima, vlhko, několik měsíců v roce leží sníh a do předminulého století ničily lidskou práci pravidelné záplavy.

Jenže v kopcích okolo Svobody se našlo stříbro, měď, olovo a železo. To bylo mocné lákadlo pro chudé německé horníky. Bylo tady i zlato, ale tento kov byl během pár desítek let vytěžen do mrtě.

Doly spotřebují nepředstavitelné množství dřeva na svůj provoz, protože se musí stavět výdřeva, v tvrdých horninách se těží sázením ohně, doprava a zpracování rudy vyžaduje spoustu dřevěného materiálu. Nakonec i lidé, kteří pracují, jsou závislí na dřevu. Musí někde bydlet a něčím topit.

Dřevo pro Kutnou Horu

Lesy okolo Svobody proto rychle padly na hornický průmysl a bylo potřeba dřevo získávat vysoko v Krkonoších. Královská horní komora tedy pozvala dva lesní mistry z rakouského Tyrolska, kteří s sebou přivedli dalších padesát dřevorubců. Ti roku 1566 vystoupili do Horní Malé Úpy, neboli k Pomezním boudám (1050 m n.m.), založili několik malých osad a začali kácet až do výšky 1370 metrů.

Pod sekyrami a pilami padly všechny husté bukové porosty. "Jejich úkol byl jasný: Vytěžit Krkonoše a poslat ho po Úpě dolů," lakonicky popisuje znalec Krkonoš a zdejší turistický průvodce Josef Zelený."

Ložiska rud se v Krkonoších rychle vyčerpala už kvůli tomu, že nikdy nebyla příliš velká. Horní průmysl však jel v Čechách na plné obrátky a požíral všechny lesy, na které dosáhl.

"Krkonošské stromy odpluly po Úpě a a Labi do Kolína. Tam se přeložily na vozy a putovaly do Kutné Hory na výdřevu štol," dodává Josef Zelený. Tak se plavily především buky a smrky. Těžké dřevo, které dobře neplavalo, jasan, dub a bříza se zpracovávaly na dřevené uhlí. To se vozilo do Kutné Hory po zemi a tam sloužilo k tavení stříbrné rudy. 

Pouhých pětatřicet let stačilo na zničení pralesa

"Za pětatřicet let práce tyrolských dřevorubců zmizel v údolí Úpy smíšený prales," uzavírá Josef Zelený. Nakonec na tom pracovalo přes tisíc mužů. Tato tisícovka lidí umožnila několika českým králům, aby se díky stříbru z Kutné Hory dostaly mezi nejmocnější vládce Evropy.

Během pár let dřevaři úžasně zchudli a museli začít hospodařit na vytěžených svazích. Polovina z nich odešla plundrovat jiné hory a druhá polovina přešla na budní hospodářství. Už nikdy si nevydělali tolik, jako jejich otcové při těžbě dřeva.

Pár století horko těžko přežívali, chovali ubohý horský dobytek, pracovali na nerodících políčkách a někdo se stále živil příležitostným dřevorubectvím.

Přišla celní stráž a začalo se pašovat

Až přišla roku 1878 rakouská celní stráž. Do té doby nebyly hranice po krkonošských hřebenech mezi Slezskem a Čechami příliš důležité. Přecházelo se přes ně a obchodovalo velmi jednoduše. Jenže uzavřením hranic mezi znepřátelenými mocnostmi Rakouskem a Německem nastala zlatá doba pašeráků. Kvůli clům a drahotě se vyplatilo pašovat do Německa máslo, sýry a tvaroh. Odtamtud se nosil do Čech tabák, alkohol a jehly. Zvláště poslední artikl byl výnosný a velmi žádaný.

Když se v Malé Úpě zastavil legendární generál Laudon spolu s budoucím císařem a českým králem Josefem II., ubytovali se i s doprovodem na jednu noc. Císař při tom viděl horskou vesničku, která byla daleko bohatší, než podobné obce v Alpách. Podivil se, proč se obyvatelům tak dobře daří, a oni se mu přiznali, že pašují. "Dostali od něho kostel a žandáry," shrnuje výsledek císařské návštěvy Josef Zelený.

Za císařské peníze byl postaven na krkonošské poměry velký kostel Svatého Petra a Pavla a zároveň byly posíleny celní hlídky na státních hranicích.

Další stromy požraly papírny a celulózky

Dalším požehnáním pro chudý kraj byla stoupající spotřeba papíru v Evropě. Les, tentokrát už smrkový, byl znovu vymýcen a odvezen do mlýnů. Německé slovo Mühle, česky mlýn, v horách většinou neoznačuje idylický mlýn na obilí s vodníkem a rybníčkem, ale buď pilu, zpracovatelský závod na rudu (též hamr) nebo drtírnu dřeva na výrobu celulózy.

V Malé Úpě jich bylo několik, ale největší a nejzachovalejší je Spálený Mlýn, který sice v roce 1944 shořel, ale dodnes si můžeme udělat představu, jak drtírna dřeva vypadala.

Dřevěná drť se odtud vozila dolů do Maršova a Svobody do celulózek a papíren. Výjimečný byl právě Maršov, který svého času zásoboval svět nejkvalitnějším cigaretovým papírem. 

Turistika z Německa k Němcům. Riesengebirge je náš Vaterland

Když mezi první a druhou světovou válkou upadl v Krkonoších i papírenský průmysl, měli lidé pod Pomezními boudami znovu štěstí. Rozvinul se turistický průmysl. Po nedávno postavených železnicích z německého Berlína a z německé Vratislavi proudily davy návštěvníků na německou kultovní horu Schneekoppe, jezdili na saních z hřebenů do německého Schmiedebergu a obsluhovali je němečtí občané v Riesengebirge.

Po skončení druhé světové války se přiliš nezměnilo a Pomezní boudy i Malá Úpa žijí z turistiky dodnes. Němci sice stále přijíždějí z Berlína, ale Vratislav je už polská, Schmiedeberg jsou dnes polské Kowary, Sněžka je nejvyšší hora Česka a saně jsme vyměnili za lyže.

Pohádková stezka dětem ukazuje Malou Úpu

Zveme vás na Pohádkovou stezku z Pomezních bud dolů do Malé Úpy. Zastavte se v turistickém informačním středisku na Pomezních boudách, vyzvedněte si plánek tří doporučených okruhů a udělejte si podzimní výlet s dětmi po místech, kudy přišli naši předkové do Krkonoš a zaároveň, kde je plundrovali od středověku a my v tom pokračujeme dodnes.

Pralesy tu už dávno nejsou. Přibývá penzionů, silnic a sjezdovek.

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě