San Colombano: Freeride do Valdidentro

Na seznámení se zdejšími možnostmi lyžování v odlehlém terénu jsme si vybrali sjezd do údolí Valdidentro.

Vyvezeme se lanovkami a obstarožními vleky v San Colombano na nejvyšší vrchol Dosso le Pone (m n.m. 2556).

Kaplička svatého Colombana

Sjedeme po sjezdovce do sedla San Colombano ke kapli S. Colombana (2484). Tady vjedeme do terénu.

Opouštíme bezpečí sjezdovek a směřujeme do údolí Valdidentro na severozápad.

Pozor na laviny!

Musíme si dobře rozmyslet, jaké jsou podmínky na svazích, protože vjíždíme na strmé obrovské louky. Níž jsou dokonce podmáčené.

Odříznout tady lavinu by znamenalo, že se pod ní zůstane celá výprava.

Projíždíme samotami na loukách i v lesích

Držíme se vpravo od potoka, který stéká ze sedla. Ten nás dovede k první samotě Prei (2161).

Od ní doprava najíždíme na cestu a po ní vedou lesem lyžařské stopy. Cesta nás vede k několika chatám Göffen na lesní louce.

Tady děláme navigační chybu. Vjíždíme do strmého hlubokého lesa pořád po lyžařské stopě. Nevšimli jsme si, že to je pouze výstupová trasa, a tak za chvilku padá dolů do hlubokého nesjízdného úvozu.

Bereme tedy lyže na ramena a scházíme k další samotě Presedont (1746). Měli jsme raději v Göffen odbočit vodorovně na jihozápad. Po pár stech metrech bychom se ocitli na lesní silničce v místě Prato do Sotta. Ta by nás pohodlně dovedla právě do Presedont.

Ledovatá silnička sjíždí až do údolí

Pak už jenom jedeme po silničce na severovýchod. Je velmi strmá a ledovatá, místy se dokonce zmítáme jen po čistém vodním ledu. Výhodou ale je, že proti nám na tomto povrchu nevyrazí žádné auto. Po necelých dvou hodinách přijíždíme do obce Isolaccia (1345).

Deset minut pěšky jdeme k dolní stanici lanovky San Colombano. Odtud jezdí bezplatný skibus.

Na lyžích stoupáme po sjezdovkách

San Colombano je vyhledávaná oblast pro rekreační skialpinismus, skitouring i výlety na sněžnicích.

Pro českého sjezdovkového lyžaře je až překvapivé, jaké množství lidí stoupá proti němu do kopce po okrajích sjezdových tratí.

Kdo na lyžích honí kondici, vyráží na stoupacích pásech po ránu z obce Oga, protože není ještě horko a nejezdí moc sjezdařů. Před polednem je u samoobslužné restaurace Alpe San Colombano (2265), dá si pivo nebo minerálku, slepí pásy a upaluje po sjezových tratích nazpátek do údolí. Určitě ještě stihne odpolední šichtu v práci.

Kochači, mezi nimiž jsou především ženy, vyrazí na stejnou túru o něco později, pěkně na sluníčku. Na terase před restaurací posedí znatelně déle a celodenní výlet ukončí dole v údolí až k večeru.

Mnoho lidí stejnou trasu absolvuje na sněžnicích, často ve skupinkách s horským vůdcem nebo instruktorem a vypůjčeným vybavením. Dolů jedou lanovkou. Na sněžnicích se z kopce chodí špatně.

Delší varianta výstupu vede z Le Motte (1420) přes Oga (1742) na vrchol Dosso le Pone (2556) a ve svižném tempu se dá zvládnout během dopoledne. Není to nic dobrodružného, většinou se jde po sjezdovkých nebo upravených cestách, ale za to se nikde nemůžete ztratit a ani se vám nemůže nic stát. Kromě lyží a sněžnic nepotřebujete žádné speciální vybavení.

Dobrodružství skialpinismu

Pokud chcete vyrazit do terénu za pravým dobrodružstvím, máte v San Colombano na vybranou tři populární túry. Na ně už potřebujete obvyklé skialpinistické vybavení, které obsahuje lavinovou výzbroj (lopata, sonda, pípák), horolezecké pomůcky (mačky, cepín a případně lano) a vše potřebné na zimí výpravy (čelovka, mapa, teplé oblečení, brýle, krém proti slunci...).

Od restaurace Alpe San Colombano (2265) se chodí na Corno di San Colombano (3022). Trasa vede údolím přes několik terénních výšvihů a nakonec po skalnato-sněhovém hřebenu. Za horších podmínek se lyže odkládají pod závěrečnou pyramidou. Návrat vede podél výstupové stopy.

Není tu ledovec, většinou se jde ve stínu a nehrozí tu extrémní nebezpečí lavin. V mlze a mracích lze ovšem v nejasném terénu zabloudit.

Další dvě túry vedou z Valdidentro společně údolím až k samotě Presedont (1765). Zde se dělí směry na Monte Rinalpi (3009) a Cima de Piazzi (3439). Rinalpi je kratší a jednodušší než Piazzi, ale oba výstupy i sjezdy po stejné trase mají podobný charakter.

Ještě dlouho stoupají po zasněžených lesních silničkách, které lyžaře dovedou k posledním salaším, v zimě samozřejmě neobydleným. Poté se stoupá po příkrých loukách a na závěr po ledovci Vedretta de Piazzi až na vrcholy. Na Rinalpi se ledovec jen jakoby lízne zleva.

Při stoupání na Piazzi je možné využít dva neplacené bivaky Ferrario (2450) pod ledovcem a Maurilio Cantoni (2625) přibližně v polovině ledovce. Především na Cimma Piazzi vede pravá vysokohorská túra, kde je potřeba využít všechnu kondici a zkušenosti horského lyžaře. Navíc se tu rychle mění počasí, protože je to nejvyšší hora v širokém dalekém okolí.

 O lyžování v Bormiu

San Colombano: Nejapné pokusy v San Colombano

San Colombano: Skiareál na ztracené vartě bez lidí

San Colombano: Freeride do Valdidentro

Santa Caterina Valfurva: Strmé sjezdovky a slunečné svahy

Bormio: Nejlepší z nejlepších

Bormio: Po svých z Bormia do Svaté Kateřiny

Bormio: Výlet na hrad San Pietro

Valtellina: Běhat na lyžích

Zobrazit místo Ortler / Ortles na větší mapě