Bormio: Výlet na hrad San Pietro

Koupací procedury v Bormiu nepřerušil nástup přísného křesťanství, dobytí území západními monarchiemi, světové války ani naposledy vyrvání Jižního Tyrolska a Lombardie z rakouských a švýcarských do italských rukou před 1. světovou válkou.

Devet teplých pramenů

Starověké lázně Bagni di Bormio se zachovaly ve středověké románské podobě v centru města dodnes. Devět teplých radioaktivních pramenů bylo vždy užitečných všem. Voda v nich dosahuje teplot od 35 do 42 stupňů Celsia. Dnes můžete hýčkat tělo v sauně a vodní páře, ve vířivkách a bazénech a také je zde možnost zakoupit si různé druhy masáží a fyzioterapií. Zdejší praxe se příliš nemění už tisíce let.

Obchod a clo ze tří horských průsmyků

Lázně sice zajišťovaly Bormiu stálý příjem, ale ten raketově stoupal vždy v době míru na evropském kontinentu. Když kvetl obchod, Bormio na něm vždy dokázalo vydělat.

Jeho strategická poloha mu to umožňovala. Rozkládá se v příjemném údolí Alta Valtellina ve výšce 1225 m n.m. Nad ním se jako neprostupná hradba vypínají třítisícové zaledněné nehostinné vrcholky. Směrem do Švýcarska a Rakouska, tedy do střední Evropy, je prolamují tři důležitá sedla.

Přes sedlo Gavia (2621) se lze dostat do lombardského Ponte di Legno a dál přes sedlo Tonale do jihotyrolského Bolzana a trentinského Trenta, případně ještě dál přes Brennerský průsmyk do Rakouska.

Nejkratší spojnice do tehdejšího Rakouska-Uherska vede přes nejvyšší sedlo Stelvio (2758) a údolím řeky do Merana, případně dál na Brenner, nebo rovnou přes sedlo Resia do údolí Innu spojující Rakousko se Švýcarskem.

Trochu oklikou, ale celkem pohodlně se dá z Bormia vystoupat na sedlo Foscagno (2291) a dál přes sedlo Eira (2210) dorazit do Livigna, které bývalo už švýcarské. Ačkoliv jsme stále v Itálii, stojí tu dodnes finanční stráž, protože v Livignu je bezcelní zona. Když už tady nenakoupíme ve velkém, abychom nemuseli nic clít, jako všichni zde nabezeme benzín. V letošním únoru stál litr 95 oktanů pouhých pětadvacet korun.

Nezávislé město vládlo celému údolí

O Bormio bojovali již Keltové, kteří odsud vystrnadili Etrusky nebo nějaké jejich neznámé příbuzné. Na Kelty si poté došlápli Římané. Ve zmatcích raného středověku bojovali o výhodnou polohu Bormia biskupové, francouzské i španělské šlechtické rody a také měšťanské rodiny.

Ty nakonec vyhrály. Město bylo až do roku 1797 století nezávislé. Vybíralo clo, vládlo samo sobě a svému nejbližšímu okolí. V tom roce se stalo součástí Předalpské republiky a posléze Itálie. Dnes má 4200 stálých obyvatel.

Bohatství na odiv dávaly kostely a paláce

Jak bylo Bormio bohaté, ukazuje množství kostelů, paláců a honosných měšťanských domů, jejichž základy sahají do 9. století.

Městský hrad svatého Petra je už dlouho jen zříceninou

Důležitým místem býval hrad svatého Petra (Castello di San Pietro) nad městem. Svoji funkci však plnil jen dvě století. První zmínky o něm pocházejí z doby před rokem 1200 a dobyt byl roku 1376, z čehož se již nikdy nevzpamatoval. Bormio se od té doby spoléhalo už jen na sílu svých peněz a v menší míře na městské hradby.

Těsně pod hradem stával kostel svatých Petra a Pavla, který byl zřejmě postaven těsně po jeho zničení. Roku 1817 vyhořel. Z jeho upravených základů je dnes nejlepší vyhlídka na Bormio.

Jenom v samotné středověkém městě je vidět osm kostelů. Na kopcích ve vesničkách okolo je jich nejméně dvakrát tolik. Vystoupat sem po turistické značce po lyžování je sice pěkný záhul, ale stojí to za to.

Milovníci geocachingu mají kromě výhledu ještě jeden důvod, proč se k hradu pachtit. Je tady ukrytá cache. Doporučujeme předem pečlivě prostudovat její umístění, protože domácí příprava usnadní nekonečné prohledávání kamenných zdí, ve které skulince se keška ukrývá. My jsme to nakonec vzdali. Geokačerka, která odcházela před námi, se však tvářila spokojeně, takže keš San Pietro se nám jenom nechtěla ukázat, ale existuje.

O lyžování v Bormiu si přečtete na HORYDOLY:

San Colombano: Nejapné pokusy v San Colombano

San Colombano: Skiareál na ztracené vartě bez lidí

San Colombano: Freeride do Valdidentro

Santa Caterina Valfurva: Strmé sjezdovky a slunečné svahy

Bormio: Nejlepší z nejlepších

Bormio: Po svých z Bormia do Svaté Kateřiny

Bormio: Výlet na hrad San Pietro

Valtellina: Běhat na lyžích