Svezl mě Hotliner

Současný boj libereckého ČSAD s konkurenčním dopravcem Student Agency kvůli lince Praha - Liberec vyřešil Student Agency tím, že jezdí za pouhou jednu korunu. Bohužel se to dotklo i třetího vzadu Hotlineru.

Než to začalo

Předkládám zážitek, který jsem si od Hotlineru koupila těsně před začátkem trojboje ČSAD - Hotliner - Student Agency.

Velký nápis "Liberec jen za 70 Kč" na autobusu Hotliner mě překvapil ještě v Praze, neboť jsem počítala, že s ČSAD pojedu za 78 korun.

Přistavíme druhý autobus

Vystoupila mladá stewardka ve slušivém kostýmku a začala si na papírku odškrtávat příchozí, kteří měli zdarma rezervovanou místenku přes internet, smskou, nebo osobně. „Místa jsou všechna zamluvená, ale když se vás sejde více, pojede i druhý autobus, takže si prosím chvilku počkejte,“ oznámila postávajícím cestujícím.

Po chvilce se rozhodla: „Ano, můžete nastupovat“. Uvelebilo se nás v autobuse celkem čtrnáct a přesně za půl hodiny odjížděly oba vozy Hotlineru do Liberce.

Současně s námi odjížděl autobus ČSAD, který řidič přistavil k nástupišti deset minut před odjezdem.

Teplo, vůně, hudba

Sedím zabořená do čalouněného sedadla, poslouchám hudbu z reproduktorů a přemýšlím, jestli nám do televize pustí nějaký film. Autobusem se line příjemná vůně, teplo je jako v pokojíčku.

Káva a čaj zdarma

V sychrovském kopci patnáct kilometrů před Libercem oba autobusy zastavují. Na silnici se tvoří nehybná kolona. Na prudké klesání po neposypané silnici, ze které se stalo kluziště, si žádné auto netroufá.

Lidé vystupují z aut a kloužou se po vozovce jak malí kluci. Řidič našeho autobusu žoviálně konverzuje s cestujícími a udržuje dobrou náladu. Padá i pár žertíků.

Po chvíli otevírá dveře a z prvního autobusu k nám přichází stewardka s termoskami čaje a kávy. Zdarma nás napájí a ke kouřícím šálkům přidává úsměvy.

Poprvé v životě

Kolona stále stojí a my nabíráme zpoždění tři čtvrtě hodiny. Není to ale při kávě a konverzaci tak hrozné. „Šikovní kluci silničáři,“ jak stewardka nazvala mezi řidiči nepříliš oblíbenou profesi, mezi tím posypali silnici. Kolona se hnula dopředu.

Po příjezdu na liberecké autobusové nádraží jsem měla pocit, že poprvé v životě jsem po Čechách cestovala s dopravcem, který si mne vážil.