Země turistům zaslíbená

Romantikům se to nemusí líbit, ale tímto směrem se ubírá lyžařský byznys. Takové jsou například od východu na západ Krompachy u Košic, Mýto pod Ďumbierom a Tále nad Liptovským Mikulášem nebo Oščadnica nedaleko Žiliny.

Socialismus na vlecích

Většina tradičních areálů ve velkých horách ovšem zůstala na socialistické úrovni. Nebýt krásného okolí a dobrých přírodních podmínek pro lyžování, většina náročnějších klientů by se k nim otočila zády.

Co si například myslet o takovém Chopku, nejhezčím kopci pro sjezdové lyžování ve střední Evropě, který se sice postupně modernizuje a po mnoha sezonách dokonce byly lanovkou spojeny jeho severní a jižní svahy, ale ubytování a služby jsou stále na nízké úrovni a chování personálu není příliš vstřícné.

Zlepšila se také situace v Malé Fatře. Lanovka na Chleb a sedačky ve vedlejší Vrátné dolině jsou moderní, rychlé a fungují celoročně.

Nejlepší velké sjezdové areály Slovenska

Malá Fatra: Vrátna a Chleb

Velká Fatra: Malino Brdo

Nízké Tatry: Chopok

Vysoké Tatry: Tatranská Lomnica - Lomnické sedlo

Kysuce: Oščadnica - Velká Rača

Liptovské hory nej, nej, nej…

Region zvaný Liptov je zemí zaslíbenou nejen pro místní lyžaře, ale tradičně ho navštěvují i Češi, Maďaři, Poláci a Němci. K nim v posledních pár letech přibyli i návštěvníci z pobaltských republik a Rusové.

Proč je o Liptov takový zájem? Relativně nízké ceny, velký výběr ubytování od lepších hotelů přes priváty po vlastní stany a hlavně rozmanité možnosti pro zimní sporty. Liptov je totiž v podstatě dlouhé údolí od Popradu po Rožumberok, které obkružují Tatry, Fatry a Roháče.

Je libo lyžování na vysokohorských sjezdovkách? Jeďte do Tatranské Lomnice a zajezděte si na sjezdovce z Lomnického sedla na Skalnaté pleso. Jen si napřed zavolejte do infostřediska, protože lanovka začne jezdit až poté, co spadne první letošní lavina. Převěje z Lomnického sedla se totiž pravidelně trhají a mají na kontě mnoho obětí včetně jedné školní výpravy.

Sjezdovky podobného rázu jsou i nad Štrbským plesem, ale Skalnaté pleso má nesrovnatelnou horskou scenérii v okolí. Omrzí-li vás lyžování, vyjeďte si lanovkou na Lomnický štít nad ním a rozhlédněte se po zimní kráse velehor. Budete-li mít štěstí na pěkné počasí, zůstane vám ten pohled v paměti nadosmrti.

Chopok žije z bývalé slávy

Nejlepší středoevropský lyžařský kopec čeká v nedalekých Nízkých Tatrách. Severní strana je vybavená spoustou vleků a lanovek, mezi nimiž vedou dlouhé sjezdovky všech stupňů obtížnosti. Jih nabízí dlouhé strmé, ale bezproblémové lyžování po loukách.

Milovníci kratších, ale výborně preparovaných tratí, se tak přesunují do zalesněného podhůří do Tále a Mýta.

Běžkaři

Běžecký sport na Slovensku není příliš oblíbený, a tak si kondiční lyžaři užijí nejspíše jen na preparovaných tratích v okolí vysokotatranského Štrbského plesa. Někdy vedou závodní trasy i po jeho zamrzlé hladině.

Běžci-výletníci mívají projeté stopy hlavně v tatranském podhůří od Štrbského Plesa po Ždiar. Upravované trasy většinou kopírují cyklistické stezky.

Turisté na lyžích

Klasikou pro lyžařskou turistiku jsou přechody celých pohoří. Jejich králem je beze sporu hřebenovka Nízkých Tater.

Vezmete-li na záda batoh se spacákem, stoupnete na turistické lyže a nebudete litovat námahy, můžete putovat nejméně týden, aniž byste museli jedinkrát hřeben opustit. Při tom spíte postupně v nouzové turistické místnosti u vysílačky na Králově hoře, v otevřených srubech Andrejcová a Ramža, v hotelu na sedle Čertovica, chatách pod Ďumbierem a Chopkem, utulnách pod Chabencem a v Hiadelském sedle a nakonec v zimním středisku Donovaly.

Podobně se dají přejít i kratší hřebeny Malé a Velké Fatry. Máte-li větší ambice, můžete zkusit na lyžích překonat i Roháče a Vysoké Tatry. K tomu ovšem budete potřebovat skialpinistické vybavení, horolezecké zkušenosti a vytrvalost. Mnohdy vám totiž nezbude nic jiného, než připoutat lyže na batoh, nasadit mačky, vzít do ruky cepín a připoutat se na horolezecké lano. Navíc budete spát ve stanu nebo ve sněhovém záhrabu a v případě nehody budete muset spoléhat jen na sebe, protože za špatného počasí může být pomoc Horské služby nemožná.

Extrémní sjezdy

Vysoké Tatry a v menším měřítku i Ďumbier a Chopok v Nízkých Tatrách a okolí Chlebu v Malé Fatře umožňují i extrémní sjezdy. Ty jsou však vyhrazené jen zkušeným vysokohorským lyžařům s plnou horolezeckou výzbrojí. Přesto není vzácností, když se čas od času některý z nich zabije.

Dnešním tatranským standardem jsou úzké zasněžené žlaby o sklonu 55 stupňů, ale jezdí se i mnohé horolezecké túry – rozdíl je jen v tom, že lyžaři je v zimě sjíždějí, kdežto horolezci jimi v létě stoupají k vrcholům.

Tipy na levné a příjemné ubytování v zajímavých lokalitách (vyzkoušeno redakcí na vlastní kůži):

Nízké Tatry:

nejlepší středoevropské sjezdovky na Chopku, střediska s umělým sněhem v podhůří, týdenní přejezd nejdelší slovenské hřebenovky na turistických lyžích, extrémní sjezdy v okolí Chopku, sjezdy ve volném terénu, zimní horolezectví na Ďumbieru.

Čtyřmístné sruby u hotelu Partizán pod jižními svahy Chopku. Za necelých patnáct set korun na týden a osobu a získáte ubytování ve vytápěných chatkách a bohaté hotelové snídaně. Od hotelu jezdí linkový autobus pod Chopok, lyžařský areál Tále je dostupný pěšky.

Tip: sjezdové lyžování

Noclehárna v Kamenná chatě nabízí za sto korun romantické noci přímo na Chopku. Vánice ji ovšem může odříznout od světa, protože je dostupná jen lanovkou.

Tip: sjezdové lyžování, skialpinismus

Vysoké Tatry:

krásné, ale drahé sjezdovky v Tatranské Lomnici pod Ľomnickýcm štítem a na Štrbském plese, pěší turistika v pásmu lesa, skialpinismus, extrémní sjezdy a zimní horolezectví na skalnatých štítech, běžecký areál na Štrbském plese a upravované turistické běžecké stopy pod horami

Chata u Zeleného plesa a Zbojnická chata jsou nejpříjemnější vysokohorské ubytovny. Přívětivá obsluha a horolezecká atmosféra sem láká spousty Čechů. Noc tady přijde podle sezóny na 200 až 300 korun. Háček je v tom, že přístup trvá tři hodiny perné chůze do kopce.

Tip: skialpinismus

Eurocamp v Tatranské Lomnici nabízí spaní v ubytovně a případně v karavanu.

Tip: upravené běžecké tratě

Velká Fatra:

hřebenovka na turistických běžkách nebo na sněžnicích, několik menších sjezdařských středisek a jedno větší Malino Brdo. Opuštěná chata pod Borišovem je úplně odříznutá od okolního světa, správce sem v zimě nosí zásoby na zádech. Stojí kousek nad hranicí lesa.

Tip: turistické běžky, sněžnice

Malá Fatra:

modernizované sjezdovky ve Vrátné dolině, skiapinistický přejezd hor, sjezdy ve volném terénu

Chata Vrátná je sice spíše hotelem, než turistickou ubytovnou, ale využívají ji sjezdaři stejně jako turisté. Stojí totiž jen pár metrů od dolní stanice lanovky na Chleb. Ke všem sjezdovkám ve Vrátné dolině odtud jezdí linkový autobus.

Tip: telemarské a sjezdové lyžování, sjezdy v neupraveném terénu

Chata pod Suchým vrchem je horskou chalupou v pravém smyslu. Pěšky se sem jde nejméně dvě hodiny, poblíž je malá sjezdovka s vlekem, ale hlavně je to nástupní místo pro hřebenové túry.

Tip: sněžnice

Roháče:

Žiarská chata ve stejnojmenné dolině je skromné opuštěné stavení pod nejvyššími vrcholy Západních Tater. Přístup sem trvá podle toho, jak je zasněžená lesní silnička, až dvě hodiny.

Tip: skialpinismus

Jak se dostat na Liptov:

Nejpraktičtější je jet nočním lehátkovým vlakem, který staví v Liptovském Mikuláši a Popradu. Odtud jezdí ranní autobusy přímo do zimních středisek. Autem přes hory není cesta příjemná, dálnice k české hranice je postavená jen z části a silničáři si nedávají příliš práce s odhrnováním sněhu.

Průvodce:

Klaučo Stanislav: "Výber skialpinistických a lyžiarských túr". Horský internetový klub, Bratislava 2002. Štofan Bohuslav: "Extrémne lyžovanie". Tatrya, Poprad 1996.

Lyžuje se nejen na Liptově

Lyžařské Slovensko sice reprezentuje věnec hor okolo Liptovské kotliny, a tedy hlavně oboje Tatry a Fatry, ale dobře lyžovat se dá i ledaskde jinde. Pár malých a levných sjezdových areálků se dá najít na Kysucích nad Žilinou, na Oravě za Roháčemi, v dlouhém hřebeni Slovenského Rudohoří, který se táhne od Brezna po Košice a dokonce i v údolí Dunajce na slovensko-polské hranici. Většinou je to ovšem jen pár vleků po stráních, někdy jedna krátká lanovka na nejvyšš kopec v okolí a pod nimi bufet.

Více si ovšem užijí turisté. Když je dost sněhu, jezdívá se často lučinatý hřeben Malých Karpat táhnoucí se od severu k Bratislavě. K rodinným nebio lehkým rekreačním vyjížďkám jsou vhodné oravské kopce, pro osamělé romantiky Chočské vrchy bez jasné hřebenovky.

Oblíbené mezi českými turisty jsou Bukovské vrchy, které sice dosahují jen něco málo přes tisíc metrů výšky nad mořem, ale za to jde o naprostou karpatskou divočinu. Vlakem a autobusem dojedou do nejvýchodnější slovenské obce Nová Sedlica. Několik hodin stoupají po turistické značce bukovo-jedlovým pralesem na nejvýchodnější bod Slovenska, polsko-ukrajinsko-slovenské trojmezí a zároveň horu Kremenec. Pod vrcholem je dřevěný přístřešek. Potom jedou několik dní hraničním průsekem stále na západ, až se ocitnou v Dukelském průsmyku. Dřeva na večerní oheň je všude dost, protože se většinou jede lesem, stanovat se dá skoro kdekoliv, protože hřeben není příliš ostrý, ale sjet z něho lze jen na několika místech. A to ještě jen na slovenskou stranu, protože oficiální hreniční přechod do Polska tady nikde není.

Bukovské vrchy se obvykle jezdí na širších turistických běžkách v pevných a nepromokavých botách. Kvůli poloze na jižní hranici polských rovin se tu totiž může během pár hodin projevit obleva a druhý den zase vše zmrznout. Anebo díky vlivu klimatu z ukrajinského vnitrozemí vydrží celý týden prachový sníh hluboký po kolena.