Konec snu na jednom prkně?

Jakoby protikladně to vypadá v tuzemských skiareálech. Každý provozuje aspoň malý snowpark, drží si svého shapera a pořádá závody.

Jenže při pohledu pod povrch je vidět, že jde o poslední tažení. Stále více místa zabírají už i ve snowparku lyžaři a mezi snowboardisty je vidět málokdo, kdy by si troufnul na lepší trik nebo by dokonce vyjel do neupraveného terénu.

Lyžím se vrátila nadvláda

Vládu na svazích zase převzaly lyže. Dokonce zajely i tam, kde bylo na začátku boomu výsostné území snowboardistů – mimo upravené tratě a na překážky ze sněhu, dřeva i kovu.

Rebelie důchodců se nekoná

Má to dva stejně důležité důvody. Za prvé odrostla dětským střevíčkům a dokonce i mužnému věku generace lidí, kteří chápali snowboard jako prostředek protestu proti upjatému sportovnímu lyžování a také proti svým rodičům. Teď když na jednom prkně už jezdí i prarodiče, by vypadal takový protest směšně.

Za druhé si lyže vzaly od snowboardů všechno co mohly – vykrojené tvary, nespoutanou a při tom jednoduchou jízdu, velkou šířku do prašanu a zvednuté patky do snowparku.

Už i ortodoxní vyznavači snowboardu oceňují, že na lyžích nemusejí poskakovat v plochých úsecích (stačí se odpíchnout hůlkami), nemlátí sebou zbytečně o zem (carvingové lyže jedou stejně jako snowboard, ale lépe se ovládají) a nesmýkají se na vlecích (které jsou stavěné především pro lyžaře).