Snowkiteři, další oběti ochránců přírody

Ochránci přírody a tedy lidé vzdělaní v ekologii, ochraně přírody a příbuzných oborech honí ty, kteří přírodě škodí nejméně.

Měli by tedy být jejich přirozenými spojenci. Bohužel si z nich dělají nepřátele.

Ekologický pohyb škodí přírodě?

Snowkiting je velmi ekologická odnož snowboardingu a lyžování, protože jeho vyznavači využívají k pohybu pouze stoprocentně ekologickou energii větru.

Navíc v okolí Luční boudy se vždycky proháněla letadla, větroně a padáky. Dokonce tu jeden čas fungovalo i polní letiště.

Skialpinisté se pohybují jen vlastní silou. Nepotřebují ke svým výletům do zimní přírody lanovky, sjezdovky ani hospody. Stoupají a sjíždějí tam, kam napadne sníh.

Pouze příroda tedy určuje, kde a kdy si mohou zalyžovat.

Horolezci na ledopádech využívají zmrzlou vodu, která je stoprocentně recyklovatelná. V zimě zmrzne a na jaře roztaje a odteče do údolí.

Žádné stopy po horolezcích nezůstanou. Všechny stupy, záseky i vysekané plošinky v ledu prostě s prvním oteplením nenávratně zmizí.

Hluk, světelný smog, umělý sníh

Co však přírodě v Krkonoších opravdu škodí, je neregulovaná zástavba, intenzivní doprava, ale také sjezdové a běžecké lyžování ve skiareálech.

Ne snad, že by vadilo vyrubání pár hektarů smrkové plantáže na sjezdovku, když les stejně není původní a na jeho místě bývaly buď holiny nebo prales, podle toho v jaké době a na jakém místě.

Daleko větším problémem je hluk, odpady, světelný smog a obrovské množství umělého sněhu ve sjezdových střediscích a udusané široké cesty denně upravované těžkou technikou na běžeckých stopách. Ty konzumují přírodní bohatství v obrovské míře.

Jaktože nikdo dosud nezakázal reprodukovanou hudbu ve skiareálech, která je slyšet až v nejpřísněji chráněné zóně národního parku? Jak je možné, že v národním parku svítí dlouho do noci reflektory z večerního lyžování? Proč ochránci nezastaví skútry, které se volně prohánějí po krkonošských hřebenech?

Snowkiteři jsou jen dalšími obětními beránky

Pokud pokládáme divočinu za hodnotu samu o sobě, ale také ve vztahu k lidem, musíme dospět k názoru, že snowkiteři jsou zatím posledními obětními beránky zelených úředníků Krkonošského národního parku.