Turistický vařič Dřívkáč

Před pár lety vyráběl specialista na turistické a přenosné vařiče Markill vařič pro dobrodruhy. Topilo se v něm kousky dřeva, mechem, listím a jakýmikoliv zbytky organické hmoty. Byl postaven na principu kovářské výhně. Vrtulka na baterie, sluneční nebo dokonce i ruční pohon vháněla do topeniště proud vzduchu a umožňoval tak hořet i mokrému materiálu.

Výroba byla zastavena, ale myšlenka nezapadla. V české zemi šikovných rukou s trampskou tradicí se o jeho amatérskou výrobu pokoušelo několik jednotlivců, až se letos dal do jeho sériové výroby berounský Condor.

Oproti Markillu je Dřívkáč robustnější a jednodušší. Jeho možnosti jsou ale kvůli tomu omezenější. Motorek s vrtulkou lze napájet jen buřtovou baterií, a tak nemáte zálohu, pokud motorek selže nebo baterku vybijete. Není tedy možné s ním vyrazit třeba na Kamčatku nebo na severokanadské pobřeží, kde nenajdete stromy, jen zakrslé vrbky a vyplavené dřevo z moře.

Za to výborně poslouží na splutí tuzemské řeky nebo při letním trampování. Nejen, že si na něm uvaříte polévku za pár minut, ale také opečete buřty a případně u něj můžete posedět místo u ohníčku. Na vaření hlavního jídla a čaje spotřebujete jednu větev nebo odpadky z dřeva, které najdete u každého ohniště. Celý vařič složíte do ešusu a zabalíte do batohu. Žádný benzín, plynovou bombu ani povolení na založení ohniště už nebudete nikdy potřebovat.

Počítejte ovšem s tím, že stejně jako na ohni zamažete do černa nádobu na vaření. Chvíli také trvá, než se na Dřívkáči naučíte vařit. Regulace plamene není tak jednoduchá, jako když na plynovém vařiči otočíte ovládacím kolečkem.

Vzhledem ke svým rozměrům je Dřívkáč skladný a výrobce myslel na typické české turisty - vejde se přesně do ešusu. Na rozdíl od Markillu je Dřívkáč vyroben velmi humpolácky. Nijak to sice neovlivňuje jeho funkci, ale spoje přesně nesedí, trubku od vrtulky, kudy se vhání pod topeniště vzduch, nelze nijak upevnit, a motorek při balení celého vařiče přesahuje jeho obrys.

Vařič není vhodný na zimu, protože se při vaření propadá do sněhu, nebo ledovcových hor, protože v nich nenajdete ani stéblo na topení.