Smrtelné nehody členů Horolezeckého svazu v roce 1987

13.3. Jiří KOLOVRAT, nar. 1962, člen TJ Horal Brno. Jako vedoucí plánovaného výkonnostního podniku odjel sám o den dříve než jeho spolulezci do Vysokých Tater a přes Ledové sedlo přešel do Čierné Javorové doliny s úmyslem vylézt lehčí cestu nebo prohlédnout severní stěnu Malé Sněhové věže. Byl nalezen 15.3. pod nástupem Tatarkovy cesty pod tenkou vrstvou navátého sněhu s roztříštěnou lebkou. Veškerou výstroj a výzbroj včetně přilby měl zabalenou v ruksaku, mačky na nohou, cepín nebyl nalezen. Příčinu pádu nelze zjistit, lze uvažovat o uklouznutí v exponovaném terénu či o pádu se sněhovou deskou, nebo pád kamení nebo ledu.

Jmenovaný porušil plán výstupu družstva při akci, při které byl vedoucím; sám se vydal do severní tatranské doliny, podcenil terén a nevzal si přilbu.

4.7. Jan ZÁLESKÝ, nar. 1956, hostující v TJ Transporta Chrudim. Utrpěl smrtelné zranění hlavy při slaňování z věže Herodes (Ostaš) při neorganizované akci - "výcviku nečlenů svazu". Neměl cvičitelskou kvalifikaci, horolezectví provozoval 3 roky. Jeho pád nikdo neviděl, neboť slaňoval jako poslední. Slanění končí na plošině nad okrajovým 20 m srázem. Je pravděpodobné, že ukončil slanění na balvanu (1,5 m2, výška 1 m), který je na plošině, a při stahování lana ztratil rovnováhu a v exponovaném terénu spadl 20 m do sluje. Lano ve slanění bylo popotažené.

Závěr z projednání v oddílu: slaněni končí ve snadném, avšak exponovaném terénu, při stahování lana může dojít ke ztrátě rovnováhy jednak při záklonu hlavy, jednak při silnějším zatažení za lano a jeho náhlém povolení. Oddíl akci neorganizoval, jmenovaný porušil zákaz provozování horolezecké činnosti s nečleny svazu, neměl oprávnění k výcviku nováčků.

Navrhované opatření: exponovaný terén opouštět s nejvyšší opatrnosti a správnou lezeckou technikou, využívat zajištění. Lano zakládat do slaněni tak, aby jeden konec dosahoval až na zem a druhý zůstal delší pro snazší manipulaci při stahování lana z bezpečného terénu. Používat správnou techniku stahování lana a počítat s tím, že lano může při stahování náhle povolit.

4.7. RNDr. Jiří VILÍMOVSKÝ, nar. 1949, člen TJ Slovan Praha Bohnice. Se spolulezcem z TJ Loko Liberec podnikl výstup jižní stěnou na Kanzelturm v Bielatalu (NDR). Ve výšce asi 18 m se zajistil na stanovišti smyčkou kolem hrotu, nikoli uzlem (takové zajištění mohlo zachytit pouze síly působící směrem dolů a postačovalo pouze pro dobírání druholezce). Dále postupoval jako první J.K., 3 m nad stanovištěm založil 18mm plochou smyčku a po dalších 6 m spad. V průběhu zachycení pádu (a přetržení postupového jištění) došlo pravděpodobně v první fázi v důsledku síly působící směrem vzhůru ke sklouznutí smyčky, kterou se zajistil J.V. na stanovišti. Ve druhé fázi po přetržení smyčky byl J.V. stržen na zem, protože jeho zajištění již nebylo schopno zachytit síly působící směrem dolů. Utrpěl smrtelná zranění a J.K. zlomeninu lebky, otřes mozku, poranění páteře a další zlomeniny.

Dle snímku stěny v dokumentaci vyšetřujících orgánů NDR a posudku jejich znalce lze při zajišťování druhé délky, na které došlo k pádu J.K., použít vice postupových jištění.

Z dokumentace není jasné, zda došlo k přetržení lana či nikoli. Rozhodujícím nedostatkem s chybou obou lezců se ukazuje nedostatečné jištění: 1. u J.V. špatně vybudované jistící stanoviště: po pádu spolulezce došlo k vytržení sebezajištění, J.V. zůstal na stanovišti nejištěn, což bylo příčinou jeho následného pádu. 2. J.K. volil menší počet možných jistících bodů postupového jištění, než bylo třeba a než měl možnost založit. Jako zkušenější horolezec měl zkontrolovat kvalitu jistícího stanoviště Vilímovského a mohl tak zjistit chybu, které se dopustil. J. Vilímovský provozoval horolezectví 3 roky, jako prvolezec lezl na písku cesty do VI. stupně obtížnosti, jeho spolulezec lezl 25 let.

11.8. Libor NEVAŘIL, nar. 1968 a Radomír ŽYDEL, nar. 1963, TJ TZ Třinec, vypadli z JZ pilíře na Gansfelsen v Rathenu (NDR) a po 55m pádu utrpěli smrtelná zranění. Z šetření, které prováděly orgány NDR vyplývá, že lezci zřídili špatně zajištěné stanoviště v pískovcových hodinách (přešli obvyklé stanoviště?, nestačilo jim lano?). Dle znalce NDR je v cestě možné bezpečnější a spolehlivější zajištění. Dle svědků lezli jen v sedacích úvazech. 

Soupis sestavil Ivan Rotman, šéf lékařské komise Horolezeckého svazu ČÚV ČSTV. Článek vyšel v časopisu MiniHory.