Aš 1918 - 1948

Většina vystavených dokumentů pochází z ašské kroniky a z místního německého i českého předválečného i poválečného tisku.

Jsou zde ovšem k vidění i materiály širšího významu jako Mnichovská dohoda, Karlovarský program Sudetoněmecké strany a výzvy Konráda Henleina a Wenzela Jaksche. Článek v The New York Times z 22. dubna 1945 líčí dva dny po osvobození Aše a Hitlerových narozeninách, jak byli při vstupu do města Američané zklamáni, že je radostně nevítaly davy Čechů, a tak prý převzali město totálně nasazení Rusové a Poláci.

Z dalších exponátů je důležité se zmínit o ašských nouzových bankovkách z roku 1919, shlédneme vykazovací výměr, podle kterého se museli Němci po válce do tří hodin po jeho doručení vystěhovat ze svých domovů, nebo přihlášku německého majetku pro fond národní obnovy v Praze.

Na přepravním lístku pro osoby odsunované do Německa stojí mimo jiné: "Kam by si přál jít? Wünscht gehen nach?" Je to kouzlo nechtěného, tehdejší úředníci jistě nemuseli být germanisté. Jak ale rozumíte následujícímu českému zápisu v kronice z roku 1948? “Ihned po výzvě z Prahy byla učiněna bezpečnostní opatření na hranicích, kde se rozmístila celá SNB (pozn. red.: Sbor národní bezpečnosti, dnešní policie) a pohraniční útvar (armádní jednotka). Pořádek ve městě zajistily Lidové milice (svévolně ozbrojení komunisté). Akční výbory (komunistické úderky) pak prováděly očistu na pracovištích, v živnostech a průmyslu. Řada osob provinivších se proto národu a lidu byla vyakčněna (ukradli jim majetek i střechu nad hlavou), řada dalších zbavena moci.“

Celá výstava stejně jako zdařilý katalog jsou dvojjazyčné. Pouze české nebo pouze německé jsou zápisy v návštěvní knize, které také stojí za to. Tak třeba pan Bureš z Aše, bývalý ředitel pionýrského domu, vzpomíná 18. listopadu 2003 na svůj volyňský původ a domov své matky v Petrohradě, který Němci za války rozbořili. Tento pán sbírá podpisy, na jejichž základě by žaloval organizátory výstavy za protičešství a inicioval povolání starosty Aše a příslušného pracovníka muzea na pohovor ke karlovarskému hejtmanovi...

Před pár dny se mu povedl další kousek. Patnáct z osmnácti výstavních panelů nasprejoval v barvách české trikolóry, vybíral si hlavně ideově nemilé exponáty z doby, kdy se zdálo, že henleinovci jsou na koni.

Pan Bureš tak přispěl k publicitě výstavy, protože o jeho vlasteneckých excesech informovaly všechny celostátní i západočeské sdělovací prostředky.

Až budete odcházet krásnou zahradou, všimněte si nádherných náhrobků ze zrušeného evangelického hřbitova, mezi nimiž stojí socha rudoarmějce (vojáka sovětské Rudé armády), ačkoliv Aš osvobodili od wehrmachtu Američané.