In-line brusle na asfalt

V téměř každém velkém městě jsou okruhy, kde se dá jezdit pro zlepšení fyzičky. Obvykle jsou v parcích, někde poblíž najdete půjčovnu a po asfaltu se prohánějí lidé středního věku v přiléhavých sportovních úborech.

Známý je například areál v Benátkách nad Jizerou, kde se jezdí rychlobruslařské závody, parkové cesty v Praze na Letné, které jsou doménou rekreačních bruslařů, nebo ovál v tatranském Smokovci, na kterém v létě trénuje slovenská hokejová reprezentace.

Akrobacie

Teenangeři na in-linech se dělí se skateboardisty o skateparky. Ty mohou mít podobu speciálních vybetonovaných bazénů, skoků a umělých překážek, ale také jen několika dřevěných ramp na parkovišti. Většinou je najdeme u základních škol, ale také na neformálních místech jako jsou schody, zábradlí a vyasfaltované plochy u veřejných budov. Drahně let se tak jezdí například u pražského Národního divadla.

Hoši i slečny vypadají jinak než starší kondiční bruslaři – často nosí přilby a chrániče. Elastické trikoty nahrazují plandavými mikinami a kalhotami s rozkrokem u kolen.

Jen tak si vyrazit

Nenapravitelní milovníci městské romantiky vyrážejí na průzkumné výpravy do center velkých aglomerací, nevyhýbají se ani metru, pasážím či pohyblivým schodům.

Jejich protějšky, kteří preferují především přírodu, využívají cyklostezky. Známé jsou desítky kilometrů dlouhé trasy v lednicko-valtickém zámeckém areálu, často se jezdí v Praze ve Stromovce nebo podél vltavských nábřeží.

Oblečení na bruslařské túry bývá jednoduché – elastické kalhoty, triko, vesta, cyklistická přilba, chrániče na kolena a batůžek s náhradními botami. Nikdy nevíte, zda se nebudete vracet hromadnou dopravou či dokonce pěšky.

Sjezd

Koho přestalo bavit trénovat ve skateparku a zároveň ho neuspokojuje poklidné ježdění po cyklostezkách, může vyzkoušet něco ostřejšího. Různé partičky mají najeté dlouhé sjezdy, které vedou několik kilometrů stále z kopce.

Jde to hlavně ve městech, která neleží v rovině, a tak se jezdí například v Brně, Ústí nad Labem či Praze. Všichni vědí, že to není úplně legální a bezpečné, protože se bruslí i po silnicích, přeskakují se schody, nebo je nutno kličkovat mezi chodci.

Sjezdy provozují nejčastěji zkušenější bruslaři mezi dvaceti a třiceti lety, kteří vypadají velmi nenápadně. Na kopec někde na předměstí se totiž musejí obvykle dostat autobusem. Teprve tam vytáhnou z batohu přilby a běžné chrániče, někteří i chránič páteřní, a vrhnou se do víru dobrodružství.

Pamětníci vzpomínají například na partu okolo bratří Formanů, která koncem osmdesátých let sjížděla rychlostní Evropskou ulici (tehdejší Leninovu) od pražského letiště do středu metropole. Auta jedoucí stovkou je míjela jen o pár decimetrů.

Jak padat

Nejhorší variantou je prostě padnout jako podťatý strom. Když už nemůžete nic dělat a letíte vzduchem, pokuste se aspoň sbalit do klubíčka, nastavte loket, koleno nebo bok. Předpokládáme totiž, že tahle místa máte opancéřovaná chrániči a tak možná nepřijdete ani k velkým odřeninám.

Nebezpečné je rozplácnout se přímo na záda nebo břicho, protože tam vás nic neochrání a navíc hrozí zranění páteře. Pád po zádech znamená otřes mozku. I v případě, že nosíte přilbu. Pokud ne, tak pán bůh s vámi, protože nejzranitelnějším místem je týl, zvláště pokud se potká s obrubníkem nebo jinou ostrou hranou.

Pozor na zdánlivě lehké pády na zadek. Reflex nás totiž nutí strčit si pod něj ruku, čímž si vážně pochroumáme zápěstí.