Bystrá, nejvyšší hora v Roháčích

První kilometry (940 m) vypadají celkem nenáročně, stoupá se jen mírně, vedle cesty zurčí horský potok, kolem les. S přibývajícími metry a ubývajícím lesem přibývají nechvalně známé horské mušky kousalky. Repelenty se opět ukazují katastrofálně neúčinné, ale nám to na náladě neubírá.

Tedy trošku ano, každý si vede svůj soukromý roj.

Lavinová spoušť

V jednu chvíli se nám staví do cesty asi dvousetpadesátimetrový úsek spouště po lavině. Schůdnost je téměř na nule a my se prodíráme změtí stromů a větví asi tři čtvrtě hodiny.

Postupně se dolina stává prudší a přes cestu občas vede koryto potoka ze stále ještě tajícího sněhu. Naštěstí má drtivá většina výpravy goretexové boty, takže není problém. Ti bez goretexu jsou na nejhorších úsecích přeneseni.

Máme štěstí na počasí, sluníčko se snaží svítit co nejvíce, nicméně nahoře začíná trošku nepříjemně foukat. Mezi prvními dorážíme s Chocňovkou do Pyšného sedla (1791 m n.m.), kde si odpočineme, než dorazí zbytek výpravy. Dělá to něco přes půl hodiny, čas si krátíme sledováním panoramat.

Na vrcholu

Odpočatí a plní nové energie vyrážíme po obvyklé tatrance dobýt vrchol. Přes Bysté sedlo procházíme ještě svižně, nicméně závěrečný stoupák nás poněkud zpomaluje. Konečně je vrchol (2248 m n.m.) dobyt. Má záda jsou ale dobitá ještě z vlaku. Výhled je parádní a za to noční nepohodlí to určitě stálo. Kdo nezažil pocit na vrcholu nějaké vyšší hory, nepochopí.

Červnový sníh

Po kratičkém odpočinku začínáme sestup Bystrou dolinou, která místy připomíná stezku pro kamzíky. Kus pod vrcholem míjíme Bystrá plesa, která dosud lemuje sníh. Není nad koulovačku v triku s krátkým rukávem. Není pro nás žádným překvapením, že musíme opět několikrát brodit potok z tajícího sněhu. Cesta dolů jde sice rychleji, nicméně kolenům moc dobře nedělá.

Když dorazíme opět do pásma lesa, stává se cesta mírnější a zanedlouho narážíme na červenou značku, která nás po několika kilometrech po rovině dovádí zpět do Podbanského.

Proč bychom se nepotili

Zlatý bažant sice není Budvar nebo Radegast, ale pít se dá a po dnešním dni přichází k chuti. Rozhoduji se, že do Roháčů se musím jednou vrátit.

Trochu mi to připomnělo vynikající Šmídovu knížku "Proč bychom se nepotili aneb jak se chodí po horách". Pokud jste ji ještě nečetli, vřele doporučuji. Zjistíte, jaké nástrahy vás mohou potkat v Tatrách i po cestě do nich.

Více o pohoři: Západní Tatry - Roháče, Liptovské hole a Červené vrchy

Trasa

Podbánské (modrá turistická značka) - Kamenistá dolina - Pyšné sedlo (červená) - Bystré sedlo (modrá) - Bystrá (žlutá) - Bystrá dolina (červená) - Podbánské.

Doporučené vybavení

Pohorky, nepromokavá bunda, čepice, batoh 30 l, teplé oblečení do batohu, mapa, busola, lékárnička, hodinky, tmavé brýle, opalovací krém s faktorem nejméně 15, jídlo na celý den, 1 l pití na osobu (lze doplnit z potoků), mobil pro případ nouze.

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě