Dřevorubecký mistr Evropy

Úřadujícím mistrem Evropy v dřevorubeckém sportu je Čech Martin Komárek. „Krotitel nebezpečných zubů“, šestadvacetiletý rodák z Oseka na Milevsku, získal titul v napínavém souboji v Olympijském parku v Mnichově.

Utkal se zde s dosavadním obhájcem titulu ze Švýcarska a dalšími deseti reprezentanty z Nizozemí, Rakouska, Francie, Německa a Velké Británie.

Jak vypadá trénink na závody v dřevorubeckém sportu?

Musím se především udržovat v dobré fyzické kondici, a to prací a sportováním. Plavu, hraji tenis a jezdím na kole. Jednotlivé disciplíny dřevorubeckého sportu trénuji dvakrát třikrát do týdne. Samozřejmě před závodem trénuji podstatně více.

Můžete něco říci o svých soupeřích? Jsou závody spíše setkáním přátel nebo vládne tvrdá soutěživost?

Dřevorubecký sport je v Evropě již čtyři roky. Za tu dobu kvalita soutěžících výrazně vzrostla. S tím samozřejmě stoupá rivalita. V dnešní konkurenci je tak na závodech někdy hodně napjatá atmosféra.

Jde v závodech více o čest a slávu, nebo se v nich vydělávají velké peníze?

Jde především o sport samotný. Ocenění je spíše symbolické. Peníze jsou až na posledním místě.

Jaké pily a sekery se na závodech používají? Každý máte své speciální nářadí, nebo je k dispozici vždy pouze jeden model od jedné značky?

Používají se motorové pily značky Stihl. Tak jsou pro soutěžící zajištěny stejné podmínky na celém světě. Ruční pily a sekery jsou dováženy především z Německa, Spojených států nebo Nového Zélandu. Nářadí pro tento sport je poměrně nákladné, sekera stojí kolem 12 tisíc korun a ruční pila až 45 tisíc korun. Proto pořadatel soutěžícím nářadí také půjčuje.

Kdy jste se rozhodl, že budete dřevorubcem?

Už někdy ve 13 letech. Tehdy jsem začal pracovat v lese. Chodil jsem tam na brigády a přivydělával si na studia.

Máte v lese rodinné kořeny či tradice?

Otec je zemědělec a často v lese pracoval. Bratr je hajný.

Kde jste chodil do školy a jaké máte v současné době zaměstnání?

Nejdříve jsem chodil na Střední lesnické učiliště ve Vimperku a později na Střední lesnickou školu v Písku. Dnes se živím především dřevosocháním. Mám několik rekordů za vyřezávání motorovou pilou v Guinessově knize. Čas od času si také přivydělávám jako dřevorubec.

Můžete něco poradit novým zájemcům o dřevorubecký sport a vaším případným budoucím soupeřům?

Dřevorubecký sport se dá dělat jen tak pro radost nebo závodně. V prvním případě je to o tom, jestli mě to baví, ve druhém případě je potřeba síly, rychlosti, ale také techniky, tréninku a odříkání.

Jak si užívají na závodech diváci, na co nejvíce reagují a jak se baví?

Dřevorubecký sport je divácky velmi atraktivní. Atmosféra závodu vtáhne publikum velmi rychle do hry. Jsou samozřejmě rozdíly mezi národnostmi. Nedávno jsem byl například na závodech ve Španělsku. Místní publikum má opravdu temperament...