Družicová navigace do batohu

Podle reklam v cestovatelských a turistických časopisech by se zdálo, že se bez nich žádný dobrodruh ani výletník neobejde.

Je tomu tak? Upřímně řečeno, v naprosté většině případů nejsou potřeba vůbec a turisté vystačí s mapou a buzolou. Evropa je tak členitý a dobře zmapovaný kontinent, že se na mapě vždycky máme čeho zachytit.

Mapa a busola jsou tedy pro život v přírodě nutností a GPS nám ho zpříjemňuje. Global Positioning System sice vtipálkové překládají jako Gde proboha su?, ale je fakt, že mnoho zdánlivě ztracených situací dokáže zachránit.

Představte si alpský ledovec, který přechází do ledopádu. Za pěkného počasí se mu jednoduše vyhnete, ale za mlhy těžko. Mapa vám bude v hustém mléce, kdy nepoznáte, jestli jdete nahoru nebo dolů a kam vlastně míříte, úplně k ničemu. Satelitní navigátor vám však vaši polohu na mapě ukáže spolehlivě a dokonce vás bezpečně provede mezi největšími trhlinami.

S GPS je to stejné jako s jiným moderním fenoménem gore-texem. Samozřejmě můžete na túry chodit v šusťákové bundě, ale počítáte s občasným promoknutím až na kůži a v nejhorším nečasu se asi budete třást zimou a vlhkem. Váš kamarád v gore-texovém kompletu si ve stejném počasí bude libovat v suchém spodním prádle.

Krabičku zapnete a pár desítek vteřin se nic neděje. Na displeji sice naskakují různé hlášky podobně jako při zapnutí počítače, ale vy čekáte na jeden jediný údaj: zeměpisné souřadnice. Mezi tím satelitní navigátor, jak se krabičce říká, hledá na obloze družice. Když je najde, změří si dobu, za jakou k němu dorazil jejich rádiový signál, a z toho vypočítá svoji polohu. Jestli si to chcete představit, oprašte své vědomosti ze školní geometrie. Zjednodušeně lze výpočet přirovnat k úloze, kdy máte nakreslit trojúhelník, u něhož znáte délku všech tří stran.

Přesnost měření se pohybuje okolo pěti až deseti metrů, což na turistických mapách odpovídá zlomkům milimetrů. Nadmořskou výšku určí navigátor s přesností okolo dvaceti metrů. Pozor ovšem na dvě výjimky! V oblastech válečného ohrožení nebo ozbrojených konfliktů vkládá provozovatel, jímž jsou Spojené státy americké, do systému GPS záměrně chybu, která přesnost zmenšuje až na sto padesát metrů. Brání tím využití satelitů například k navádění nepřátelských raket na cíl.

Navigátor na nás vychrlí dvě čísla, zeměpisnou šířku a délku. Pokud budeme chtít, tak i nadmořskou výšku. Podle nich na mapě přesně zjistíme, kde jsme. S těmito hodnotami lze dále pracovat a zjednodušit si tak pohyb v terénu.

Základní možností je vytvoření virtuální trasy v navigátoru. Doma do přístroje vložíme opíšeme nebo nahrajeme z počítače souřadnice postupových bodů předpokládané cesty. Během chůze nás potom přístroj naviguje od jednoho k druhému.

Trasu lze také do přístroje nahrát během pochodu. Usnadní nám to případný návrat po vlastních stopách. Nahranou trasu lze doma archivovat v počítači, tam ji zakreslit do mapy anebo dát body k dispozici těm, kteří ji budou po nás chtít opakovat.

Drahé přístroje mají dokonce možnost nahrát digitální mapu do paměti a prohlížet si ji na velkém displeji. Při současných možnostech techniky je to sice pěkná technická finesa, ale papírové mapě se zatím nic nevyrovná.

Satelitní navigátory mají potíže ve městech s vysokými budovami, v hlubokých údolích nebo v hustém pralese. Nefungují pod zemí či hluboko pod vodou. Jejich eldorádem jsou široké pláně, náhorní plošiny a vůbec terén bez výrazných orientačních bodů.

Přístroje GPS se obvykle zapínají až na místě, kde potřebujeme zjistit svoji polohu. Pokud ovšem tušíme, že se dostaneme do oblasti, kde bude špatný signál, nechejme ho zapnutý pořád. První zachycení signálu sice trvá dlouho, a jak se navigátor jednou chytne správného satelitu, už ho nepustí. Zapnutý navigátor nosme v horní kapse batohu, kam se signál lehce dostane.

Systém GPS sice funguje jednotným způsobem, ale každý stát využívá na své mapy jinou souřadnicovou soustavu a jiné geodetické zobrazení. V mnoha státech jsou k dostání dokonce mapy více soustav. Je proto důležité, aby přístroj měl ve svém menu bohatý výběr těchto souřadnicových systémů a navíc možnost ručního nastavení nových. Na každé slušné mapě je v legendě uvedeno, v jakém soustavě je terén zakreslený.

Některé mapy mají vytištěnou čtvercovou síť, která nemá se zeměpisnými souřadnicemi nic společného. Například na automapách nebo městských plánech se jimi označují sektory pro rychlé vyhledávání podle obcí nebo ulic. Tam GPS nepomůže.

Zdánlivé potíže mohou nastat s nadmořskou výškou. V různých místech zeměkoule se měří nadmořská výška od jiných oceánů, kdežto družice ji vztahují k ideálnímu zemskému povrchu tvaru elipsoidu. Rozdíly mohou být až několik desítek metrů, ale k jedné oblasti jsou vždy stálé. Stačí tedy změřit odchylku na prvním spolehlivém místě a počítat s ní po celý pobyt.