Dvě tváře Bergellu

Ostré linie černých skal střídají bílé rozervané ledovce, zelené louky a zpěněné vodopády. Mezi nimi jsou nasázené horské chaty a neobhospodařované plechové bivaky.

Bergell/Bregaglia nabízí návštěvníkům dvě tváře.

Italská Bregaglia

Italská strana (Bregaglia) je turistickým rájem především pro ty, kteří hledají neporušenou přírodu, romantiku a horskou pohodu. Travnaté svahy stoupají až k úpatí skal. Na vrcholky vedou turistické cesty nebo jednoduché horolezecké výstupy.

Kuloáry spadající ze sedel bývají v pohorkách, sutě je v nich o mnoho více než sněhu či ledu. Cepíny a mačky se zde používají jen výjimečně. Na hranici skal a pastvin vedou vrstevnicové stezky s malebnými výhledy.

Přístup sem je ovšem daleký. Na horské chaty je to od nejbližších parkovišť tři až pět hodin perné chůze.

Švýcarský Bergell

Do nitra švýcarského severu (Bergell) se přichází krátce a prudce. Přístupové cesty z parkovišť na chaty netrvají více než dvě hodiny. Za to se stoupá příkrými svahy a suťovisky rovnou pod skály a ledovce.

Ledovce jsou tady na severu nebezpečné, roztrhané hlubokými trhlinami a neustále v pohybu. Odvážit se mezi sněhové a ledové masy mohou pouze zkušení turisté s horolezeckým vybavením.

Skalní stěny jsou kolmé, vysoké a ponuré. Na hlavní hřeben se ze severu dostanete jen v několika sedlech a i sem vedou poměrně nebezpečné túry. Švýcarská strana Bergellu za to nabízí dramatické pohledy v divoké vysokohorské přírodě.

Jih je přívětivější

Zatímco na severu se pohybují především horolezci, na jihu potkáte daleko více turistů. A když uvidíte horolezce, téměř jistě se vracejí z nejpopulárnějších vrcholů Badil nebo Cengalo, které převyšují tři tisíce metrů. Nejlepší výstupy na ně totiž vedou od severu, kdežto na jih se sestupuje.

A ještě jeden rozdíl je podstatný: přenocování, jídlo a pití přijdou ve Švýcarsku dvakrát dráž, než v Itálii.

Pro ilustraci: na chatě Sciora přijde noc ve společné noclehárně na něco málo přes třicet euro (platit lze ve švýcarských francích i eurech), chatař na Gianetti bude chtít za stejnou službu šestnáct euro (stejně jako většina jeho kolegů v Itálii, Německu a Rakousku). Přitom obě chaty o sebe dětí jedno sedlo, šest hodin chůze a jen nějakých pět kilometrů vzdušnou čárou.

Kam v Itálii

Chata Gianetti: Autem vyjedeme do termálních lázní Bagni del Masino vysoko v údolí Masino. Pokud přijedeme po deváté hodině, bude zřejmě na neplaceném lesním parkovišťátku plno a zaplatíme parkovné v areálu lázní. Potom už pěšky stoupáme překrásným údolím plným lesů, luk, vodopádů a salaší až pod třítisícovku Badil, kde stojí chata Gianetti.

Možná se vám ovšem cesta poněkud znechutí, protože trvá nejméně pět hodin a nastoupáte při ní šestnáct set výškových metrů. To je stejný výkon, jako byste šli z Pece na Sněžku třikrát za sebou.

Sentiero Roma: Pod celým hlavním hřebenem vede upravený chodník připomínající tatranskou Magistrálu. Ne že by byla cesta po něm procházkou růžovou zahradou, dokonce je na něm několik opravdu těžkých úseků, ale vždy se jedná o turistický terén bez nutnosti lezení.

Jeho kouzelný přechod lze rozdělit na libovolně dlouhé úseky, protože v pravidelných rozestupech dvou až tří hodin chůze se na něm střídají čtyři obhospodařované placené chaty a tři plechové bivaky bez hospodáře, ve kterých turista najde pár postelí, na každé dvě deky a polštář a za to nemusí nic platit. Trasa je někdy označována Sentiero Roma a jindy Sentiero Italia.

Kam ve Švýcarsku

Chaty Sasc Furä a Sciora: Z městečka Bondo vyrazíme lesní silničkou na pastviny Laret, odkud se nám otevřou pohledy na ledovce a impozantní horské stěny Badilu, Cengala a Dafora. Sem se dá dojet také autem, ale nemohli bychom potom absolvovat celý plánovaný okruh.

Prudce vystoupáme k chatě Sasc Furä, která sedí jako orlí hnízdo nad údolím. Sem by nám to mělo trvat čtyři až pět hodin. Jestli máme ještě dost sil, můžeme dojít za další tři hodiny příčně nad údolím přes nekonečné morény na chatu Sciora.

Ušetříme tak čas na druhý den, kdy dojdeme za dalších několik hodin k horní stanici lanovky u jezera Albigna, svezeme se dolů do městečka Vicosoprano a nazpátek do Bonda nás doveze místní autobus.

Přechod přes hlavní hřeben: Od chaty Sasc Furä vede náročný přechod přes dvě vysoko položená sedla k chatě Gianetti. Na této túře je nutno být připraven na středně obtížné lezení ferátou zajištěnou ocelovými lany, sníh, nekonečná suťoviska a velké převýšení.

Na cestě málokdy někoho potkáte, je vedena opuštěnými dolinami ve výšce až tři tisíce metrů nad mořem. K povinné výbavě patří cepín, přilba, lano, lékárnička, bivakovací pytel a jídlo na dva dni. Mobil tu po většinu cesty nenajde signál. V případě vyčerpání může pomoci bivak Pedroni přesně v polovině cesty.