Fitness městských lenochů

Před dvěma lety, jak postupně přibývalo dětí a špeku, jsem začal jezdit na kole ne pro zábavu, ale pro přepravu.

Nakonec jsem skoro celý loňský rok jezdil do a z práce na kole. Bohužel na podzim jsem změnil místo a tím přišel o sprchu a získal asi dvě stovky dalších kolegů v jedné místnosti zvaném OupnŠpajz, kam se kolo a zpocený hadry fakt nehodí.

Vzpomněl jsem si na kamaráda, který bojuje s časem podobně jako já, a přitom udržuje kondici svérázným způsobem, možným prakticky kdekoli a v jakkoli dobrém oblečení.

Bydlí u Prahy v Horních Počernicích, a protože večer ho doma čeká malá dcera, místo sportu po práci sportuje ráno. Aby dorazil do práce použitelný a ne smradlavý, chodí pěšky na metro. Z Horních Počernic dojde na Černý most, tam v poklidu mine první stanici, potom několik dalších a pokračuje až do Hloubětína.

Denně je to šest kilometrů chůze, která mu zabere padesát minut. V Hloubětíně sedne na metro a jede na Pankrác do práce. Když má čas večer nebo o víkendu, absolvuje nákup v hypermarketu pěšky s batohem. A hezky si všecno poctivě odnese na zádech. Nedělá to protože musí - vlastní celkem nové velké auto a nezdráhá se ho používat - ale protože chce.

Když jsme s ním byli na dovolené v Prachovských skalách, chodil celé partě každé ráno do Jičína a zpět pro rohlíky. Připadá mi to super a začal jsem domů z práce chodit taky pěšky. Zatím jen občas a kus - místo metra Budějovická jdu do metra Pražského povstání - a baví mne to a cítím se líp a mám čistší hlavu.

Ježdění na kole bylo lepší, ale i tohle je super. Až domů to trochu ztrácí kouzlo, jde se podél magistrály skrz centrum Prahy na Vltavskou a trvá to dlouho mezi hodinou a půl a dvěma. Ale uvažuju že to protáhnu na Vyšehrad a nebo až dolů na Výtoň na nábřeží na tramvaj.

Schválně! Kdy jste šli naposled pěšky šest kilometrů? Zkuste si to, hned dnes, aspoň dvacet minut.